- Petr Semecký
Blu-ray Ant-Mana po debaklu s Avengers napravuje reputaci Marvelu. Ale zaskočí ztrátovým audiem
Blu-ray druhých Avengers bych se nebál označit za jeden z nejhorších disků, které jsem letos měl "tu čest" vložit do přehrávače. Opravdu mě šokovalo, jak moc se studiu povedlo zmršit obraz i audio.
Proto jsem byl velmi opatrný ohledně Ant-Mana. Nejmenší a hojně podceňovaná marvelovka však překvapila. I když ne vždy v dobrém.
Předně je potřeba říct, obrazově je disk fantastický. Vážně. Disney jako by se po Avengers poučil a "mravenčímu mužíčkovi" dopřál bitrate, o kterém sní ledajaký konkurenční blockbuster. Datový tok pravidelně stoupá až k 30 Mb/s a v akčnějších pasážích se neostýchá jít ještě výš. A to je dobře, neboť díky tomu obraz září jako čerstvě vypulírované okenice a dává zapomenout na jakékoli obavy z nevydařené komprese a nedostatečného prostoru na kotouči.
Ant-Manovi se při komprimaci povedlo smrsknout zcela ideálně, a tak si ho užijete ve vší parádě. Ať už to znamená běžné dialogové výměny, v nichž hrají prim nádherné barvy a tuna všudypřítomných detailů, mezi něž lze zařadit oděrky na Ant-Manovu či Falconovu kostýmu, viditelnost obličejových pórů či chlupy polehávající v zavšivené vaně. Anebo velkolepé souboje v miniaturní či subatomární rovině, kde je i napotřetí stále co hltat a odhalovat.
Blu-ray hojně těží z precizně natočeného materiálu, který obsahuje překvapivě málo CGI. Natáčelo se hodně na skutečných lokacích, používaly se makro záběry pro referenci i jako podklad pro klíčování a výsledek je jednoduše úchvatný. Jednak díky praktickému přístupu film o zmenšujícím se superhrdinovi funguje, druhak je stále na co koukat, aniž by mizel pocit realismu.
Ant-Man je vizuálně vůbec zajímavější, než by se mohlo zdát. Zatímco makro záběry jsou tak trochu nepřehlédnutelné, pochvalu si nepochybně zaslouží i výtečný "lifting" Michaela Douglase pro úvodní sekvenci, u níž mě stále nepřestává překvapovat, jak živě kombinace herce, make-upu a dodatečného renderu dokáže působit, je-li udělaná dobře. Tj. nikoli dokonale, ale s citem a pochopením toho, na co se divák soustředí: Výrazy tváře, živost očí a pokožky. Stačí si vzpomenout na X-Men Origins: Wolverine či Tron: Legacy a je zřejmé, že technologie a filmařské postupy opět ušly kus cesty.
Dost však trikařských pochval, neboť Ant-Man by nefungoval, nemít povedenou zvukovou stopu. A tu on má. Zdráhal bych se ji označit za referenční, neboť v neakčních sekvencích mi kdovíjak živelná rozhodně nepřišla. Během "antmanovského" tréninku, první interakce s kostýmem a v závěrečné bitce je však audio zatraceně silné v kramflecích.
Jaká to proměna oproti v úvodu zmíněným Avengerům. Najednou funguje dynamický rozsah, šlapou bassy, audio si nádherně pohrává s využitím surroundů a dialogy i soundtrack nikdy nezapadnou v záplavě klubka nejrůznějších zvukových efektů.
Když se hlavní hrdina pere s Yellowjacketem ve zmenšené verzi v kufříku za zvuků The Cure, má Ant-Man úžasnou atmosféru a doslova vtáhne do děje odehrávajícím se na půl metru čtverečním. To samé platí pro prchání před kulkami v modelu továrny či průlet firemními servery. Opravdovou lahůdkou jsou Langovy první kroky v kostýmu, kdy nejprve prchá před vanovou tsunami, posléze se prožene klubem a vysavačem, aby bojoval o život s krysou a skončil na střeše auta.
V téhle téměř pětiminutové sekvenci se zvukaři skutečně vyřádili a vytahují z rukávu snad veškeré myslitelné fintičky. Baví mě, že zvuk neustále mění polohu. Že intezita zvuku se nebojí přecházet do zadních kanálů na úkor předních. A hlavně, že se v objetí zvukem ani na moment neztratí detaily, které Reed používá jako humorný prvek filmu, když nechává Ant-Mana tak tak uniknout před spektrum prolétnuvší jehlou gramofonu, popřípadě ho vystřelí skrz stěnu vysavače v momentě, kdy zbylé ruchy v jinak hojně vytížených kanálech nechá na moment utichnout.
Poslouchat Ant-Manův osmikanálový track je radost. I přesto, že audiofily nemůže potěšit podivné rozhodnutí Disneyho vypustit do našeho regionu film nikoli s bezztrátovou DTS-HD Master Audio stopou, která je přítomná kupříkladu na americkém vydání filmu, ale ztrátovou variantou DTS-HD High Resolution.
DTS-HD Master Audio vs. DTS-HD High Resolution
O co se jedná? Pomineme-li povrchní rozdělení na bezztrátový (Master Audio) a ztrátový (High Resolution audio) zvuk a podíváme se blíže na specifikace, zjistíme, že High Resolution nabízí oproti svému vyvinutějšímu sourozenci nižší vzorkovací frekvenci (96kHz vs. 192kHz) a nižší bitrate (až 6Mbit/s vs. až 24,5Mbit/s).
Zatímco vzorkovací frekvence by nás nijak zvlášť trápit nemusela, výše datového toku je pro kvalitu audia zcela zásadní, neboť jak všichni víme z dob ne zas tak minulých, čím větší bitrate, tím víc Adi... prokreslenější stopa a s ní více detailů a jemnější nuance.
Otázkou samozřejmě zůstává, zda si běžný uživatel nějaké změny všimne. Odpovím si sám: Ani náhodou. Pro audiofila s dobře nakalibrovanou sestavou však již může jít o zklamání, neboť platit takřka deset let po vydání prvních Blu-rayů za de facto lehce vytuněnou SD stopu, je poněkud zarážející.
Proč se Disney k podobnému kroku s audiem odhodlal? To je pro mě největší záhadou a bohužel musím konstatovat, že se mi ji nepovedlo rozlousknout. DTS-HD High Resolution se užívá jako alternativa v momentě, kdy disk nenabízí dostatek prostoru pro Master Audio variantu. Což však není Ant-Manův případ.
Podíváme-li se blíže na technické aspekty disku, zjistíme, že video stopa filmu zabírá "jen" 32GB. A bonusů rozhodně není tolik, aby se studio muselo uchylovat k technickému ořezávání audia. Důkazem budiž americká edice, jež se obsahově nijak neliší od té východoevropské a přesto obsahuje klasické Master Audio v 7.1 kanálové výbavě. Logicky se tedy nabízí domněnka, že zdejší trh studio buď šidí, anebo někdo z lokálních distributorů situaci podcenil a nechal si podsunout horší variantu disku. Jestli za lepších finančních podmínek, to zůstává otázkou.
Je škoda, že kromě klasicky odfláknutých bonusů, které projedete za hodinku, jsme už podruhé v řadě svědky podivných čachrů se zvukem. U Ant-Mana sice výskyt osmikanálového DTS-HD High Resolution audia nebolí tolik jako vysloveně zmršený šestikanálový mix u 2D verze "nejmocnějších hrdinů světa". Přesto se jedná o záležitost, na níž je dobré upozornit.
Osobně bych byl velmi vděčný komukoli, kdo by si našel čas a zkusil tuzemskou a americkou edici na solidní sestavě porovnat. Ne že by se stále nejednalo o čistě subjektivní srovnání, výsledné dojmy by mě (a doufám, že nejen mne) ale určitě zajímaly.
