Vtipný Špión odhaluje mizérii tuzemského dabingu a Blu-ray masteringu
Vždy mě zajímalo, jak v českém prostředí probíhá mastering a authoring Blu-ray disků. Je v jedné ze sklepních prostor distributorů obří domácí kino, v němž obrýlený chlapík s pivním mozolem a stereotypním vzhledem filmovědce detailně zkoumá každé políčko a analyzuje každé vychýlení zvukové stopy? Anebo si najatý puberťák disk přehrává na notebooku se sluchátky Creative a tetelí se, jak dostane za dvě hodiny práce a jednu fajfku na výkazu dvě stovky na ruku? Do budoucna se na tohle téma chci zaměřit, protože to, co se občas děje s tuzemskými Blu-ray disky, je zarážející.

Výrazné basy neznamenají kvalitní audio
Naposledy mě o tom přesvědčil komediální hit Špión. Tahle extrémně vtipná (jako opravdu!) bondovská parodie, ve které obézní Melissa McCarthy mlátí padouchy v mnohdy lepších akčních sekvencích než sám James Bond, totiž nabízí na Blu-ray kromě osmikanálové anglické stopy v DTS-HD Master Audio i český dabing v Dolby Digital 5.1. A ačkoli je jisté, že HD a SD stopa se bude poněkud lišit ve své kvalitě, rozdíl těchto dvou je tak markantní, že jsem měl problém verzi v dabingu vůbec dokoukat. Nedala se poslouchat.
Osobně od komedií nikdy nečekám vymazlený master, jenž by dokázal nabídnout živou audio stopu hodnou cejchu referenčního disku. Tvůrce českého dabingu se mě pokusil přesvědčit o opaku, jen přitom zapomněl na jednu zásadní věc - na vyvážení jednotlivých prvků stopy.

Špión tak sice nabízí hlučné akční pasáže, ve kterých subwoofer ani surroundy nespí a každý výstřel, potažmo explozi kromě vás pocítí i sousedé o dva byty vedle. Jenže když tahle spektakulární paseka skončí, nastoupí dialogy, které jsou z centrálního kanálu tlačené tak potichu, že máte problém rozumět každému druhému slovu.
Jelikož jsem si nebyl úplně jistý, kde je chyba, zkoušel jsem překalibrovat receiver. A ještě jednou. Výsledek byl vždy stejný. Mdlé dialogy v ostrém kontrastu s přebujelou akční stránkou a soundtrackem, jenž řve jako nadržená kobyla. A to tak, že jsem musel strhnout volume doleva a následně ho opět vracet do výchozí pozice. Potíž však je, že jsem správnou polohu zvuku jednoduše nenašel, neboť zřejmě neexistuje. Člověk, jenž zodpovídá za mastering dabingu, tudíž musel být velký akční fanoušek, když u komedie postavené ze dvou třetin na verbálním humoru vytáhl pouze zbraňovou řachandu.

Přepálené audio vs. mdlé audio
Abych ale nehanil jen českou stranu, políček by si zasloužili i Foxové, kteří zaprvé nedodali pro kina namixovanou Dolby Atmos stopu a za druhé udělali oproti Čechům přesný opak, když vyrobili podivně mrtvolný track, který zadní kanály zapojuje až podezřele náhodně.
Dialogy jsou sice výrazně lépe zasazené do kontextu scény a akce nepostrádá potřebnou dynamiku v respektuhodném poměru. Nicméně surroundy velmi často mlčí a nedokreslují imerzivní detaily, které - a to je nejzajímavější - v české stopě jsou.
V anglické stopě je tudíž Špión klasickým představitelem studiové komedie, jež vytěžuje primárně přední kanály, ale do surroundů se opře jen čas od času a nahodile, takže výsledek působí lehce odfláknutě a rozhodně nenabízí rezonanci, kterou bych od novinky očekával. Je to paradoxní, ale ideální by bylo, kdyby se spolu český a anglický mix pomilovaly a daly nám vyladěného potomka. Ale to se bohužel nestane.

Foxové by se navíc mohli zamyslet nad tím, zda svým filmům nedopřát trochu větší datový tok. Ač totiž Špión umí chytit za oko povedeným kontrastem ruku v ruce s parádními barvami (točilo se na digitál od Arri, takže výsledek je i díky Feigovu zvolenému vizuálu místy opravdu nádherný a plný detailů), především v tmavších scénách v interiérech se komprese projevuje sléváním.
A k čemu je disk, který sice má přes dvě hodiny bonusů (zkuste povedený audiokomentář!) a ve svém jádru našláplou a inteligentně napsanou komediální pecku (na Blu-ray i o 10 minut rozšířenou), když prezentace samotného filmu kulhá v jednom z nejkritičtějších prvků?