Zápisky z IFA: Budoucnost hraní ve virtuální realitě zatím není
Zatímco loni jsme ze stánku, resp. obří výstavní haly Sony odcházeli z očima navrch hlavy, letos jako by se Japonci příliš nesnažili a servírovali jen lehká vylepšení toho, co jsme mohli vidět již minulý rok. Není se co divit. Android TV jsou již pár týdnů v obchodech. 4K projektory za statisíce také nejsou žádnou velkou novinkou (byť nejvyšší model s HDR vypadá jednoduše fantasticky). Hi-Res audio má velké prezentace high-end walkmanů za sebou, a tak se jen ukazují nová sluchátka. A považovat novou generaci mobilů série Z za velký skok kupředu také nelze. Sony zkrátka jen vylepšuje už tak vysoce kvalitní produkty. S jedinou výjimkou, jíž je virtuální realita pro herní konzoli PlayStation. Jmenuje se Project Morpheus a na IFA se na ní stály obří fronty. I když vlastně nebylo z čeho vyloženě šílet. Nadšením, ani zklamáním.
Project Morpheus je fajn. Vážně. Měl jsem možnost v uplynulých letech vyzkoušet Oculus Rift, Samsung Gear VR i Morpheus a z přímého srovnání mi Morpheus vychází asi nejlépe, byť s Oculusem silně dýchajícím japonské konkurenci na záda. Již delší dobu tvrdím, že virtuální realita bude zásadní především v jiných oborech, než je hraní. Ostatně právě proto sbírá pozitivní ohlasy především její lehce modifikovaná verze - augmented reality, kterou nejlépe reprezentuje HoloLens od Microsoftu. Tihle virtuální pomocníčci jsou skvělí. Dávají vám dodatečné informace, navigují a dělají z reálné plochy plochu herní. Viz úchvatné hraní Minecraftu z letošní prezentace na E3.
Project Morpheus a virtuální realita obecně oproti tomu stále naráží na řadu technických nedostatků, které mi brání označit ji za budoucnost hraní stejně, jako to v setmělém koutku na IFA dělali pánové od Sony. Má totožné vady jako Gear VR od Samsungu či Oculus Rift. Jsou jimi nízké rozlišení displeje a především nevěrohodné prostředí, které vypadá jako herní tvorba z období prvního Playstationu.
Na IFA byl PM prezentován prostřednictvím několika videí a her. Mohli jste se například ponořit pod vodní hladinu a nechat kolem sebe plout ryby, útočit žraloky, anebo se jen kochat pohledem na digitální korály, kterým byste realističnost nevěřili ani ve 12 letech a po silné dávce LSD. Herní nástavbou pak byla možnost jakési hříčky, v níž jste se dostali do kůže obřího červa, který útočí na civilizaci, za níž bojují další hráči vybavení pouze Dualshockem 4. Ne že by ona hra nevypadala hezky. Zvolená stylizace jako z Nintendo Wii, tj. jednoduchá barevná grafika s minimem detailů a groteskním vzezřením, má jednoznačně své kouzlo. Jenže herní mechanika byla něčím, kvůli čemu bych se styděl mít virtuální realitu doma i v pubertě. Jako hráči jste totiž nedělali nic jiného, než se kolíbali sem a tam a občas hlavou udělali úder dopředu nebo lehce do stran.
V roce 2015, půl roku před uvedením Projectu Morpheus na trh, je lákadlem Sony hra, ve které se vrtíte a vypadáte u toho jako jedinec s IQ Forresta Gumpa? Tomu tedy říkám “gól”. Echt, když Sony sice představila Premium verzi své vlajkové mobilní lodě Z5 se 4k displejem, ale do Morphea přesto nacpala “jen” FullHD displej. Což je při vytížení obou očí a minimální sledovací vzdálenosti zkrátka příliš málo na to, aby vás permanentně nerušil rastr.
Sony se musí nechat, že v oblasti designu opět zaválela, neboť ze všech doposud představených zařízení pro virtuální realitu má v rukou produkt, jenž je zdaleka nejpohodlnější na nošení (přes hlavu máte objímku, která rozkládá zátěž na větší oblast hlavy, nebolí vás tudíž krk jako po pár minutách nošení staršího Gear VR) a zároveň dovede být díky modrým diodám nacpaným v pozorovací části přístroje i moderní a sexy. Jenže design je jedna věc a funkce druhá. A v té druhé oblasti, jež je bohužel stěžejní, Morpheus zatím kulhá stejně jako konkurence a rozhodně nepůsobí jako budoucnost, v níž bychom se chtěli jako hráči pohybovat dennodenně.
