Zápisky z IFA: 8k vypadá nádherně, ale co s ním?
Philips se na svém IFA stánku stejně jako minulý rok odvážil k přímému srovnání Full HD a Ultra HD televizorů. Padesátipalcové modely byly pověšeny těsně vedle sebe a aby návštěvník zpozoroval, jak ohromný rozdíl v hustotě pixelů je mezi 1080p a 2160p, byly před oba televizory umístěny lupy. Při blízkém pohledu do jejich čoček člověk viděl, že zatímco rastr Full HD televizoru byl celkem značný, ten u Ultra HD zobrazovače šlo sotva zpozorovat. Úžasné. Mělo to však drobný háček. Stačilo od oněch padesátipalcových televizí poodstoupit na pouhý metr a stala se legrační věc: Rozdíl mezi Full HD a Ultra HD byl nezpozorovatelný. Z jednoho metru!
O tom, že Ultra HD je o rozlišení až v poslední řadě, píšeme na Blu-space poměrně často. Mnohem důležitější je přechod na jinou barevnou hloubku a s ní spojené HDR. Moderní displeje totiž narážejí na to, že při běžných úhlopříčkách a pozorovacích vzdálenostech rozdíl mezi Full HD a Ultra HD zobrazovačem divák nepozná. V tomto světle se pak 8k, jehož příchod je ještě roky daleko, ale o kterém se začíná mluvit, jeví jako naprostý overkill.
Na IFA svůj 8k displej prezentovalo mimo jiné LG a Samsung, oba na úhlopříčkách kolem sta palců. Což je sakra velká televize. Obě vypadaly úchvatně. A k oběma si člověk mohl stoupnout na třicet centimetrů a stejně měl problém zpozorovat rastr. Což je u takové velikosti displeje úctyhodný výsledek.
Pominu teď, že v 8k neexistuje téměř žádný obsah. To dá rozum. S 8k se teprve experimentuje a ještě dlouho se situace nezmění. Ale až se obsah objeví, nabízí se otázka: Nebude už to příliš?
Tento text jsem uvedl srovnávačkou FHD a UHD proto, že už mezi těmito technologiemi bude mít běžný uživatel problém poznat rozdíl. Tedy přinejmenším u úhlopříček, které jsou v běžných domácnostech ještě použitelné. Málokdo si do běžného bytu pořídí televizor nad osmdesát palců. A i na něm bude mít problém rozdíl mezi kvalitním Full HD a Ultra HD zpozorovat.
Zkusme se ale podívat do nějaké vzdálené budoucnosti. Dejme tomu do roku 2030. Limitem běžné domácnosti bude právě ona stopalcová úhlopříčka televizoru, jednoduše proto, že byty nejsou nafukovací a stropy v domech vlastně také ne. Větší displeje nebudou mít smysl. Lidé od nich budou sedět tři metry, pokud to budou opravdu nadšení videofilové, nebo spíš pět, protože běžným divákům to bude připadat moc blízko. Budou se dívat na fotbal v 8k a 120fps. Užijou si ho pravděpodobně víc než ti diváci, kteří budou sedět na stadionu.
Jenže úplně stejně by si ho užili i ve 4k a 60fps. Jednoduše proto, že v určité míře se stanou vizuální informace pro lidské oko nerozlišitelné, a to i na tak obrovské úhlopříčce, jako je sto palců. Ano, je úchvatné, že ani z třiceti centimetrů na své televizi budoucnosti nezpozoruji jediný pixel. Ale já na ní ze třiceti centimetrů koukat nebudu. Ani nikdo jiný.
Konkrétní analogii můžeme vidět ve světě mobilních telefonů. U smartphonů má smysl Full HD displej, možná ještě 2k. Větší hustota pixelů už je naprostý nesmysl, což ostatně všichni tvrdí u 4k displeje nového Sony Z5 Premium. Držel jsem ho na IFA v ruce, na text se díval z deseti centimetrů, což je vzdálenost, na kterou si nikdy číst nebudu. To samé jsem udělal s Full HD verzí. Rozdíl jsem neviděl. A neviděl ho ani nikdo jiný. Natož na běžnou pozorovací vzdálenost. Na Blu-space sice najdete text, ve kterém argumentuji, že bych si dokázal představit i 11k displej telefonu, ale z úplně jiného než "běžně uživatelského" důvodu - kvůli virtuální realitě. Stopalcovou televizi si však do brýlí vkládat docela jistě nebudete. A pasivní 3D? Už teď víme, že po něm nikdo nevzdechne, ostatně 3D začíná ze světa videa tiše ustupovat, respektive nikdo s ním v marketingu nepracuje (což je ekvivalent klinické smrti). 8k rozlišení televizorů je takové 4k smartphonů. Je to technologický zázrak, ale prakticky je k ničemu.
8k obsah? To už je jiná. Stejně jako Full HD vypadá lépe, když se jedná o downscale ze 4k, bude lépe vypadat 8k downscalované do Ultra HD, protože je vždy lepší odrážet se od většího množství informací. Ale čistě v zobrazovacích technologiích budoucnost 8k prostě nevidím. Tuplem pak ne v televizním vysílání. Ultra HD se momentálně jeví jako stropní limit, poslední krůček v evoluci videa, který má ještě z uživatelského hlediska smysl. Nesmíme navíc zapomenout, čím jsem argumentoval už v článku "Jak se připravit na Ultra HD", a sice že za sebou máme více než stoletou historii umělecké tvorby, která 4k nepřesahuje. Konkrétně jsem psal: "U většiny doposud vzniklých děl platí, že film v lepší než 4k kvalitě neexistuje a existovat nebude. Jediný rozdíl mezi vaší kopií a tou archivační bude v kompresi a uložení. Budete mít doma na placce téměř to samé, co si studio zarchivuje jako referenční master. Řekněte, není to fascinující?".
Když to shrnu, máme tuny obsahu, který se do vyššího než 4k rozlišení "nepodívá". Máme Ultra HD zobrazovače, které na běžnou pozorovací vzdálenost nemají co do rozlišení žádný přínos. A máme oči, které rozdíl mezi 4k a 8k docela jistě nepoznají. Jaký smysl tedy 8k má? Troufnu si říct, že žádný.