Zápisky z IFA: Všichni nám lžou aneb O televizích, které vypadají lépe než nejlépe

Jakmile člověk vstoupil do některé z ohromných hal berlínské IFA a dorazil k výrobci displejů nebo televizorů, případal si jako Alenka v říši divů. Nebo na hlavní lasvegaské třídě. Tolik světel, pestrých barev, lesklých ploch a líbivých obrázků! Rok od roku jsou zobrazovací technologie schopny reprodukovat obraz se stále vyšším a vyšším jasem i kontrastem, sytějšími barvami, hladším obrazem, plynulejším pohybem a čert ví čím ještě. Rok od roku vypadají demo materiály lépe a lépe. A rok od roku se díky tomu čím dál více vzdalují referenční kvalitě. Vypadají doslova "lépe než nejlépe".

Jako by vám výrobce rychlovarných konvic chtěl prodat model, který je schopen ohřát vodu na dvakrát vyšší teplotu, než je bod varu.

Televizní vysílání i filmy na DVD a Blu-ray se pohybují v mantinelech pětadvacet (!!!) let starého standardu Rec.709, který jasně určuje jasový i barevný rozsah videa. Video je v rámci tohoto standardu masterováno, vysíláno, přijímač ho na základě toho samého standardu interpretuje a měl by ho tak i zobrazovat. Z toho důvodu si nechávají majitelé domácích kin dělat profesionální kalibraci zobrazovače, nebo si alespoň televizor či projektor kalibrují na základě testdisků s referenčními obrazci. Jestliže producent video masteruje v již zmíněných mantinelech Rec.709 a pod stejným standardem je k nám distribuováno, dává smysl, že bychom ho tak měli chtít i zobrazit. Nedělá to téměř nikdo. A už vůbec to nedělají prodejci.

Neříkám, že nechápu, jak je to možné. Chápu to moc dobře. Běžný uživatel problematice nerozumí a nikdo po něm nemůže chtít, aby se podobnými věcmi zabýval. A že tyto fakta občas ignorují i videofilové, je do jisté míry pochopitelné. Chtějí, aby jejich obraz vypadal co nejlépe a často při tom zapomínají respektovat původní umělecký záměr. Různé filmové módy televizorů pomáhají pouze zčásti, nikdy nejsou nastaveny přesně. U prodejců je pak snaha "vybombit" jas, kontrast i sytost do nejvyšších sfér pochopitelná obzvlášť. V showroomech jde především o to oslnit na první pohled. Toho s kvalitně kalibrovaným televizorem dosáhnete pouze v případě, že potenciálního kupce zavřete do kompletně zatemněné místnosti a všechno mu patřičně vysvětlíte. Což prodejci nedělají, dělat neumí a dělat ani nemohou, protože by museli kompletně přestavět prezentační prostory a vymyslet nový způsob prodeje.

Čekal bych však, že na IFA bude situace jiná. Zobrazovací technologie se dostaly do fáze, ve které jsou nejvyšší modely televizorů nebo projektorů schopny reprodukovat obraz s technickou precizností srovnatelnou se studiovými monitory. A na IFA chodí buďto profesionálové z oboru, technicky zběhlí novináři, nebo A/V maniaci, kteří moc dobře vědí, o co se jedná. Jednat s návštěvníky IFA na stejné úrovni jako s Jardou z Horní Dolní, který si přišel do Datartu pro nové elcédéčko, je krátkozraké.

A přece to všichni velcí výrobci dělali. Televize a monitory návštěvníkům vypalovaly zorničky jasem a kontrastem, jejichž hodnoty sice jsou obdivuhodné, ale s reálným používáním nemají nic společného. Takže se člověk mohl leda podívat na jejich design a říct si "vypadá to pěkně, svítí to líp než v poledne otevřený okno". O zobrazovacích schopnostech v reálných podmínkách se nedozvěděl nic. Jako by mi někdo prodával rodinný vůz a jediné, co by mě nechal vyzkoušet, by byla maximální rychlost na rovné dálnici. Že auto jede 220 km/h, je fajn, ale jak se chová v zatáčkách? Jak je hlučné za běžného provozu? Jak jsou pohodlné zadní sedačky? Je dost místa v kufru? Jak prakticky je řešená palubka? A co bezpečnost?

"Neřeště, pane, jede to přes dvě kila!"

Největší paradox A/V segmentu IFA byl, že výrobci už raději ani neprezentují reálný obsah. Na všech televizorech tu běžely demo materiály, často různé time-lapse sekvence a postprodukčně silně deformovaná videa, jejichž jediným cílem je lacině oslnit. To opět znamená ostře kontrastní obrázky s hutnými barvami, které, vsadil bych se, dalece překračují Rec.709. Ano, je super, že televizor něco takového dovede, ale nám, lidem, kteří se dívají na něco jiného než prodejní smyčky (víte jak, třeba ... na televizi, nebo ... na filmy), je to prostě k ničemu.

Když už se nějaký původní materiál objevil, deformovala ho krom výše zmíněných neduhů další nemoc showroomů: Přepočet snímků. Motionflow a jim podobné dělají i z "nejfilmověji vypadajícího filmu" podivnou telenovelovitou slátaninu s rozpadajícím se a paradoxně neplynulým pohybem (protože ty přepočty prostě nikdy nejsou kvalitní).

Člověk si tedy z IFA odnesl, že všechny ty nové telky vypadají skvěle. Ale co budou předvádět doma a s normálním obsahem, se nedozvěděl.

Čestných výjimek bylo málo. Samsung prezentoval filmový materiál dohromady asi na čtyřech televizorech. V hale A jich přitom měl - střílím od boku - tak sto, možná více. LG sice žádný filmový materiál nepředvedlo, avšak na pěti televizorech představilo první HDR vysílání, což alespoň trochu přesahuje do "toho našeho normálního světa". Panasonic, Sony, Philips, TCL, Vestel? Pokud se dobře vzpomínám, nic, nic, nic, nic, nic. Sem tam nějaká ukázka (S)VoD služeb, ale samozřejmě s patřičně bombastickým nastavením.

Ostatně Samsung a jeho předváděčka Ultra HD Blu-ray přehrávače? Dva televizory, na jednom X-Men, na druhém Exodus. Druhý zmíněný se v pohybu sekal, obojí bylo "naspeedováno" motion flow funkcí a silným DNR. Doslova nekoukatelné.

Abych jenom nekštil síru. Prezentace OLED technologie u LG byla oslnivá. Jako jediný výrobce totiž LG otevíralo svou exhibici ohromným zatemněným sálem, kde byla černá z jejich zobrazovačů vskutku fascinující: Černá. Absolutně. Tak nádherný obrázek, který OLEDy od LG předváděly, jsem v životě neviděl. Ale stejně bych chtěl alespoň na jednom kusu vidět, jak na takové televizi vypadá nějaký Blu-ray.

To samé platí o OLED od Panasonicu. V hlavní hale sice CZ950 stála klasicky pod silnou září reflektorů a s nastavením mimo reálné hodnoty. Pokud však byli návštěvníci pozorní, mohli si najít malou (a schovanou) komůrku, kde průvodci uváděli OLED od Panasonicu v kontrastu se svou nejvyšší řadou LED a s profesionálními color-gradingovými monitory. Ačkoli tu byly opět prezentovány pouze demo materiály, musím říct, že obrázek, který (prý profesionálně kalibrovaná) CZ950 předváděla, je z říše videofilových snů.

A Sony představilo - znovu v malém sálu stranou hlavní expozice - svou nejvyšší řadu projektorů na - držte se - skutečném filmu (Amazing Spider-Man 2) a seriálu (Blacklist) s - držte se - "normálním" nastavením. Opět to byla přenádherná podívaná. Aby ne, nástupce VPL-VW1100ES bude stát tři čtvrtě milionu.

Jenže to je všechno. Nestihl jsem sice navštívit Toshibu a pár dalších, ale kam mé oko dohlédlo, tam mi výrobci lhali obsahem mimo rámec existujících standardů a nastavením mimo hodnoty reálného používání. Je důležité si uvědomit, že pokud člověk jde po kvalitní prezentaci, tyto standardy jednoduše musí dodržovat. Jakmile začne "ladit" jas, kontrast, snímkovou frekvenci a další post processing, obraz možná na oko vypadá lépe, ve skutečnosti je však degradován. Dojde ke ztrátě vizuálních informací ze zdrojového materiálu.

Z dvoudenního a osmisetkilometrového výletu jsem si tedy odnesl, jak na nejmodernějších zobrazovacích technologiích vypadá do bombastična degradovaná prezentace.