Naučme se, že za kvality filmu nemůže jediná osoba

Pokud nejste mezi filmy první den, asi jste zaregistrovali kolotoč spekulací a drbů, který se objevil krátce před a po premiéře nové verze Fantastické čtyřky. České weby se zákulisnímu tlachání zase tolik nevěnují, z Feedly na mě však již několik týdnů vyskakují články renomovaných zahraničních serverů, kde se předhání v dohadech, kdo vlastně za (ne)kvality nové podoby klasické marvelovské rodiny může. A všichni se přitom tváří, jako by si nechtěli připustit, že za kvality filmu nezodpovídá jeden člověk, jeden viník, ale celá armáda kreativců, kteří se do filmů během produkce otiskují.

Nejhorší jsou v tomhle ohledu nesoudní pubertální nerdi, kteří jsou zpravidla nejvíce hysteričtí. Stačí si vzpomenout na Promethea, kde se hojně spílalo Damonu Lindelofovi za “zprznění” původního scénáře. Tak zaprvé, on ani ten původní scénář nebyl žádné terno, neboť šlo v podstatě “jen o dalšího Vetřelce” bez kdovíjaké kreativní nástavby. A zadruhé, to někdo opravdu věří, že Lindelofova verze neprocházela revizemi a že s ní nesouhlasili producenti, studio i Ridley Scott?

Obzvlášť v době, kdy z Hollywoodu takřka úplně vymizelo autorství a většina velkých blockbusterů vzniká sériově a ryze podle mustru, je osočování jednotlivců neuvěřitelně směšné. Jasně, filmy Adama Sandlara jsou tupé, protože k nim on sám vymýšlí laciné vtipy. Jenže s tím další hromada lidí sympatizuje. Kdyby ne, ty filmy by nikdy nevznikly. A to platí i pro Muže z oceli, kde se sešli mistři povrchního pozlátka Goyer a Snyder, pro všechny Marvelovky a samozřejmě i Transformers, kde se všichni mohou zbláznit z toho, jak jim Michael Bay ničí dětství. Prozradím vám tajemství, I bez Baye by ty filmy zřejmě vypadaly stejně.

Ač se to vzhledem k malosti českého prostředí může zdát překvapivé, i ve zdejších končinách funguje něco jako moderní verze studiového systému. Sice již nemáme Barrandov jako velkou záštitu všech produkcí, pokud ale chcete film dostat do kin, musíte jít někam žádat o peníze. Fond kinematografie vám dá pár drobných na přípravu, natáčení i post-produkci, ale to nestačí. A tak buď zahrnete do filmu product placement jako Zdeněk Troška, nebo zkusíte Českou televizi, HBO nebo jinou fabriku na prachy. Jenže ty vám vysněné prostředky také nedají zadarmo.

Dramaturgové ČT vám scénář posoudí, doporučí změny a čím víc se budete blížit jejich představě, tím je pravděpodobnější, že peníze dostanete. A tak přepisujete. Jednou, dvakrát, třikrát. Práce filmaře je o kompromisech a dokud nemáte jméno jako Nolan, těžko si můžete klást podmínky. Obzvlášť když vaše filmy nevydělávají, jak by měly a jste tak trochu otrokem studia, které je při vaší finanční závislosti v sedle.

V podstatě se dá říct, že do výsledného filmu mluví až desítky osob. Několik producentů, scenárista(é), dramaturgové, režisér a v některých egoistických případech i herci (viz Edwarda Nortona ve… všech jeho filmech). A další spousta lidí, kteří nejsou tak na očích. Ano, někteří lidé - jako Josh Trank - tahle vyjednávání a kompromisy zvládají asi jen pomocí fetu, popřípadě agresivním vypouštěním stresu na pronajatých domech. Ale představovat si, že pouze režisér, popřípadě scenárista, anebo zlé studio nesou vinu za celý výsledek, je jednoduše naivní.

Tvorba filmů není sólový sport. Představujte si ji spíše jako zápas fotbalového mančaftu. Že se zápas nepovedl přece automaticky neznamená (i když si to v Česku rádi myslíme), že je kouč úplný břídil. Roli mohou hrát neshody s hráči, jejich lenost, problematický majitel… do těchto věcí nikdy nebudeme úplně vidět, a tak by bylo fajn, kdybychom se alespoň naučili, že režisér není (v hollywoodském prostředí obzvlášť) žádný Ježíš a nezodpovídá automaticky za všechny hříchy. Za ty totiž může zodpovídat klidně i účetní, který se ani nedostal do závěrečných titulků. Prostě tím, že nakázal snížení rozpočtu.