Heroes of Might & Magic III na mobilu ve mně opět probudilo herní závislost

Když trávíte osm hodin denně v jedné práci a poté se ještě pravidelně věnujete melouchům, brzy zjistíte, že na některé věci vám už zkrátka nezbývá čas. V mém případě je to hraní her, kterému dávám v současnosti asi tolik jako můj otec, jehož poslední hrou byl před třinácti lety Tetris. Na Playstation se práší, u her na Steamu jen smutně svítí nulové hodnoty odehraných hodin a ani ti “rozčílení ptáci” už nejsou tím, čemu bych se při jízdě tramvají věnoval. Jedna hra však tenhle přístup v posledních dnech přece jen nahlodala a popravdě mě nepřekvapuje, že jde o “vykopávku” z let minulých.

Série Heroes of Might & Magic (dále jen Heroes) je legendou, na kterou se nezapomíná. U druhého dílu jsem kdysi na základní škole propařil několik dní svého bezcenného života a dodnes mě překvapuje, že si stále pamatuji veškeré herní mechaniky, taktiku a schopnosti jednotlivých hrdinů. Utvrdilo mě v tom nedávné vydání Heroes III pro iOS a Android, které jsem za pár stovek obratem pořídil do své herní portmonky.

Někteří recenzenti portu sice vyčítají, že došlo na osekání o datadisky, popravdě mě to ale při ceně jedné štace v hospodě opravdu netrápí. Už základní kampaň vás totiž zabaví na několik dní. Pokud nebudete hrát od rána do večera, tak dokonce na několik týdnů. Co víc chtít.

No ano, dokonalou grafiku, přesné ovládání, dobrý soundtrack a atmosféru let dávno minulých. Vše je přítomno měrou vrchovatou a já mám po pár dnech (a jednom opravdu vydatně vykoukaném víkendu do displeje tabletu) pocit, že výživná herní zábava ještě nevymřela. Jasně, mluvím teď jako nabručený nostalgik, který nové hry považuje za šmíru. Jenže ono na těch řečech o jednoduchých koridorech, popřípadě rychle vyvětrávajících sandboxech opravdu něco je.

Za posledních pět let jsem se jako hráč dokázal vrátit leda k Uncharted. Jenže to je spíše důsledek dobře napsaných postav a situací, jež mě baví opakovaně prožívat. V Heroes žádný příběh není. Jen tenká nit zápletky, která vás vede do opakovaných soubojů o hrady, poklady a zkušenosti. A STAČÍ TO!. Ježišmarja, stačí to natolik, že jsem po x letech opět propadl pokušení pařit potají v práci, anebo poté, co se přítelkyně přesune do světa snů.

Čert vem ranní vstávání, potřebu jíst, pít a sociálně žít. Heroes III mě vrátilo do časů, kdy jsem měl haldu volného času, jenž jsem (logicky) marnil virtuálním zabíjením. V případě Heroes III však nadmíru inteligentním, neboť tahle devadesátková pecka patří svými požadavky na plánování, hospodářskou i bojovou taktiku mezi to nejlepší, co v rámci RPG a tahových strategií vzniklo. A já jsem za to strašně rád.