Dětské hříčky na Blu-ray jsou přežitek. Přesto na discích otravují dál.

Animák Konečně doma (Home, 2015) se na Blu-ray objevil před pár týdny a abych byl upřímný, nedostat ho od distribuce na recenzi, pravděpodobně bych se do něj nikdy nepustil. Nejedná se sice o žádnou velkou příšernost. Jen lehce podprůměrnou rutinu, na níž je nejzajímavější podtext filmu, jenž se dosti neohrabaně věnuje aktuální problematice ekonomických a válečných migrantů (vážně!). Jedna věc mě - kromě toho, že se tradičně jedná o technicky referenční disk - ale přece jen zaujala, a to skutečnost, že si v DreamWorks myslí, že dětské hry a bonusy s tancováním či kreslením stále patří na Blu-ray disky.

Vzpomínáte ještě na DVDčka prvních Harry Potterů nabízejících primitivní hry, ve kterých jste mohli pomocí dálkového ovládání krkolomně mířit a provádět kouzla? Kdekdo by si pomyslel, že po více než deseti letech už nás nikdo s podobnými blbostmi nebude otravovat. Vždyť zatímco v době prvních herních hříček na domácích nosičích nebyla levná zábava pro děti dvakrát dostupná, dnes má každý druhý capart v rukách tablet či tátův mobil a s dotykovým displejem si rozumí lépe než jsem si já svého času rozuměl se stavebnicemi LEGO.

Doba zkrátka pokročila a nutit kohokoli, aby seděl s ovladačem před televizí a hrál nablblé minihry, popřípadě tancoval s mimozemšťany, kteří očividně měli těžit z popularity idiotských Mimoňů, je stejně hloupé jako otravné. A navíc to jen ukazuje, jak moc studia nerozumí trhu a koncovým zákazníkům.

Disky animovaných filmů se celkově moc neprodávají (zeptejte se v Magic Boxu, proč ukončil vydávání klasických Disneyovek a proč Disney šidí evropská vydání svých nových titulů) a hlavní kupní síla přichází v oblasti Blu-raye od dobře situovaných mladých mužů po dvacítce. A ti si asi těžko budou chtít v pohodlí domova pouštět tancující pišišvory s přídavkem v podobě nového videoklipu od Jennifer Lopez.

Zkušenější rodič se chce zase svých ratolestí na nějaký čas zbavit, ideálně tím, že své dítě plácne před televizi, nebo bednu s hračkami s vidinou, že bude mít alespoň na hodinu pokoj. Tyhle dětské hry a blbůstky na Blu-ray jsou však krátké. Zpravidla okolo 5 minut. A aby toho nebylo málo, většinou jsou postavené na zpívánkách, hopsání a samozřejmě jsou v tuzemském provedení jen s titulky. A k čemu je rodiči otitulkovaný bonus dětského filmu, který má 5 minut? Správně, absolutně k ničemu.

V DreamWorks už by odpovědným lidem mohlo dojít, že označením “luxusní party edice” apod. nalákají pár naivnějších diváků. Hromadu zkušenějších, kteří si váží svých peněz, však zaručeně otráví. Obzvlášť když takovým lidem (říkejme jim třeba fajnšmekři) jde v případě bonusů o náplň, která bude mít hlavu a patu a člověk se z ní i něco dozví. To je vážně tak těžké udělat dokument o vzniku filmu, o prvotním nápadu, tvorbě animace, výběru castingu a vzniku nových, pro film speciálně vytvořených písniček?

Disney na některých svých discích (především těch amerických) ukazuje, že to těžké není. Stačí si jen uvědomit, že děti bonusy stejně nezajímají a rodič si je pustí jen v případě, že se děcek zbaví na delší období, anebo nabízí něco, co ho dokáže informačně dostatečně stimulovat.