S Androidem M a iOS9 přijde nativní multitasking v mobilních zařízeních. Otázka je, zda ku prospěchu

Když Google na konci května představoval nejnovější verzi operačního systému Android s označením "M", opomenul zmínit jednu z klíčových funkcí. Objevit ji museli o pár dní později vývojáři testující developerskou betu: Android M skrývá experimentální multi-window mód. Někteří výrobci už ho nějakou chvíli nabízejí v rámci nástavby uživatelského rozhraní. Android M však - minimálně ve verzi přístupné vývojářům - multitasking s okny zavádí nativně. Dá se předpokládat, že pak Google funkci zavede i v oficiálním releasu, to samé v bledě modrém totiž představilo Apple s uvedením iOS9, na rozdíl od Googlu navíc plně funkční.

Multitasking na zařízeních designovaných pro singletasking

Do světa mobilních telefonů a tabletů se tak napevno usadí multitasking. Ano, díky tabletu Microsoft Surface tu už nějaký pátek je, ale Surface není zrovna lídrem trhu nebo udavatelem trendů. A že s tím samým přišel Samsung už dávno, je sice pravda, ale ani tak velký výrobce jako tento korejský gigant není schopen přinutit vývojáře, aby při budování svých platforem zohlednili funkci, která není nativní součástí operačního systému. To se stane až v okamžiku, kdy Google multi-window mód pustí do Androidu, potažmo Apple do iOSu. Aplikace se začnou přizpůsobovat možnosti práce mimo fullscreen a z telefonů i tabletů se stane nástroj se schopností plnohodnotného multitaskingu.

Což je zvláštní paradox. Mobilní telefony a tablety obzvlášť jsou od samého vzniku koncipovány jako singletasking zařízení. Telefonovali jsme s nimi. Psali smsky. Četli na nich. Sledovali na nich filmy. Nechávali se jimi navigovat ... Funkce přibývaly, jejich využívání se však dosud neměnilo: Buď na telefonu dělám jedno nebo druhé. Nepíšu smsku a nescrolluji zároveň Twitter feedem. Pro mnohé uživatele je to jistě omezující přístup, na druhou stranu nás učil důležitou věc: Koncentrovat se na jedinou úlohu. Možná se to zdá ve světě, ve kterém nás mobilní telefony neustále vyrušují od koncentrace jako protiřečení. Avšak pokud jsme telefon nebo tablet používali pro nějakou intenzivnější činnost, vždy to byla činnost jedna. Jediná.

Důkazem, že to svým způsobem fungovalo, mohou být statistiky multiplatformové aplikace Pocket. Uživatelé si do ní ukládají články k pozdějšímu čtení (v offline režimu a v podobě zbavené formátováni pro web). V době, kdy se pod náporem ohromného množství krátkých audiovizuálních vjemů hovoří o zkracující se schopnosti udržet dlouhodobě pozornost, praví nedávno zveřejněné statistiky této služby, že na tom vlastně nejsme tak špatně. U pěti set nejčastěji ukládaných článků v Pocketu za první polovinu tohoto roku se průměrná délka vyšplhala na 3 190 slov. Takový článek běžný čtenář konzumuje rovnou patnáct minut. To jsou velice solidní čísla, jež podepírá popularita článků jako "Dying to be free" na The Huffington Post, jehož dvaadvacet tisíc slov trvá přečíst přes dvě hodiny. Je to malý důkaz, že se stále dokážeme soustředit na dloudobější úlohy a že nám náročný obsah nedělá problémy.

A v budoucnu s rozvrstvením oken? Dovedete si představit, že byste si sedli s tabletem do křesla, otevřeli Pocket a během dvou hodin přečetli tak obsáhlý článek, kdyby vám v druhé polovině obrazovky v horní části problikávaly nové updaty z Facebooku a v dolní části běžel nový díl Kanceláře Blaník? Odpovím za vás, docela jistě by vám to trvalo několikrát déle. Pokud byste se ke konci vůbec dostali. Ale z toho Blaníku byste také nic neměli a kolik dětí se narodilo včera Blaženě, byste zjistili až v dalším jejím postu.

Rozdíl mezi PC a tabletem se neumaže, není dán softwarovými možnostmi

Nehodlám se za každou cenu stavět proti multitaskingu. Na počítačích je to nesmírně důležitá funkce, umožňující efektivní práci na komplexních úlohách. V pracovních prostředích je nezbytný, i když i tady se může proti produktivitě obrátit. A jistě se hodí i u mobilních telefonů a především tabletů. Ostatně kancelářské aplikace a jim podobné produkty absencí multi-window zobrazení doslova trpěly - productivity apps multi-window potřebují, ať už proto, že je jednodušší mít na jednom displeji e-mail, poznámkový blok, kalkulačku a kontakty a plynule mezi nimi přecházet, nebo proto, že systém práce v kanceláři je takto odjakživa nastaven.

Pak je tu ale druhá strana užívání smartphonů a tabletů. Obě tato zařízení byla ve své moderní podobě designována především ke konzumaci multimediálního obsahu. To je ke čtení, brouzdání internetem, sledování filmů a seriálů, poslouchání hudby. Zkuste se zeptat vzorku deseti lidí, kolik z nich na svém smartphonu dělalo každou z těchto činnosti. Přihlásí se všichni. Pak se jich zeptejte, kdo z nich používá tato zařízení jako jediný nástroj produktivity. Neodpoví nikdo.

Fakt, že smartphony a tablety jsou zařízení určená ke konzumaci, nikoli tvorbě obsahu, potvrzuje mizivý úspěch telefonů s hardwarovou klávesnicí (v době, kdy ještě vznikaly), všech modelových řad Microsoft Surface, případně tabletů s Windows jako takových, nebo tabletů jako Samsung Galaxy Note Pro a Tab Pro. Zákazníci dávají nevyužitím těchto produktových nabídek jasně najevo, že podobná zařízení nepotřebují. Zatím si na snaze udělat z tabletu "productivity tool" vylámal zuby úplně každý a není důvod domnívat se, že se to změní. Starého psa novým kouskům nenaučíš, v rozdílném pojetí PC a tabletů jsme staří psi tak nějak všichni...

Omezme multitasking, oddělme ho od konzumace multimédií

... Zato starého psa snadno rozptýlíš. Konstantní připojení k internetu a ohromný tok informací vede k tomu, že na svých smartphonech i tabletech často těkáme mezi aplikacemi, aniž bychom dokončili předchozí úlohu. Sám se často přistihnu při tom, jak se nechám vyrušit ve čtení knihy pouze proto, že na mne nad displejem začne poblikávat diodka oznamující nový e-mail. Místo toho, abych alespoň dokončil kapitolu, stáhnu oznamovací lištu a buď rychlým gestem e-mail ignoruji, nebo na něj rovnou přejdu a dále s ním pracuji. Vyrušen od konzumace knihy jsem však v obou případech.

Developeři nám sice dávají možnost přejít do fullscreenu, v jehož rámci lišta zmizí. Onu diodku (nebo zvuk, nebo vibraci) už ale k nerušení nepřinutí, ať už se jedná o výše zmíněný Pocket, Google Books, nebo třeba Feedly. To samé platí při sledování videí, poslechu hudby. Už teď se necháváme příliš snadno rozptylovat příchozí zprávou, e-mailem, notifikacemi všeho druhu a odrazuje nás to od soustředění. Nakonec je svobodná volba, zda onu notifikaci přijmout, nebo prostě ignorovat. Ale jsou lidé, kterým to nedá, i když zrovna nic urgentního nečekají (Zdravím ...).

Multi-window módy uživatelskou těkavost pouze znásobí. Není důvod při sledování filmu kontrolovat facebookový a twitterový feed. Přesto to budou mnozí dělat. Není důvod při čtení knihy hlídat RSSko. Přesto se najdou i tací. Je to jako se psaním zprávy při řízení auta. Myslíte si, že zvládáte obojí, ale ať už je vaše schopnost multitaskingu sebelepší, nezvládáte ani jedno. Opakuji, nejsem proti multitaskingu jako takovému a chápu, proč ho Android i iOS potřebují. Ale vývojáři by měli udělat tlustou čáru mezi produktivitou a konzumací. Tyto aktivity je potřeba oddělit a k oběma skupinám aplikací přistupovat rozdílným způsobem.

Je potřeba umožnit vývojářům "nadfullscreen". Možnost přepnout aplikaci do režimu, který pustí obsah do plnohodnotného fullscreenu bez navigační i notifikační lišty a zakázat jakoukoli distrakci. Ať si kancelářské aplikace existují v multi-window režimech, ale nedovolme to aplikacím určeným ke konzumaci obsahu. Neučme sebe nebo mladší generace, že je v pořádku dělat několik věcí najednou a nesoustředit se kloudně na ani jednu. Není to přínosné. Stejně jako nás Google a Apple chtějí naučit, že jde práci dělat rychleji a efektivněji, by nás měli naučit, že obsah lze konzumovat koncentrovaně, plnohodnotně a bez kompromisů v podobě neustálého odhlížení a odkládání. Budoucí generace za to budou děkovat.