Útok na Charlie Hebdo se z dlouhodobého hlediska mine účinkem

Krátce po útoku na týdeník Charlie Hebdo se na sociálních sítích mezi novináři začaly objevovat názory, že s francouzskou satirou utichne i ta ve zbytku světa. Že se žurnalistika bude všeobecně bát témat spojených s islámem a jeho radikalizovanými větvemi. Teroristický útok na francouzský magazín se tak na krátkou chvíli stal tím, po čem prahnul: Hrozbou pro demokracii a pro svobodu slova. Naštěstí jen na chvíli.

Už v odpoledních hodinách toho samého dne se na internetu začaly ve velkém objevovat satiry nové, na rozdíl od těch dříve publikovaných v Charlie Hebdo navíc vkusné a úderné. V hodinách večerních, kdy pod hashtagy #CharlieHebdo a #JeSuisCharlie internet doslova explodoval, se pak situace začala obracet úplně. Většina zahraničních deníků zvučných jmen vyrukovala přesně s tím, co se teroristé útokem na Charlie Hebdo pokoušeli zastavit: S trefným humorem mířícím jak do řad džihádistů, tak mezi teroristy jako takové. Tahle situace, již bylo doslova mrazivé sledovat, ukázala, že svoboda slova je dnes, v době internetu a sociálních sítí, v globálním měřítku téměř nezastavitelná. Že jí rozhodně nemůže ohrozit tak barbarské jednání. Svět se v tomto ohledu, jak bývá v podobně dramatických chvílích zvykem, sjednotil. Na pařížských náměstích i po světových metropolích se začali scházet lidé a hromadně demonstrovali, že se nenechají zastrašit primitivismem, jenž terorismus bez debat reprezentuje. Svoboda slova byla na krátkou chvíli ohrožena, nebo spíš konsternována. Ale v globálním měřítku se krom výjimek jako přístup AP nebo The Daily Telegraph vrátila rychle, v plné síle. A extremistický islám si tak užije pernější mediální palbu než v předchozích týdnech.

Vždy se budou v souvislosti s podobnými tématy objevovat debaty o cenzuře nebo dokonce jistá forma cenzury samotné. Ostatně některá média republikaci kreseb od Charlie Hebdo odmítají. Ale jen v ojedinělých případech. A že seriózní média nemají zapotřebí publikovat satiru, která je na hranici vkusu, nebo onu hranici dokonce překročila, ještě neznamená, že jde o cenzuru. Svoboda slova není jen ve vyjadřování. Může být i v mlčení.

Mediální svět ale v příštích dnech až týdnech mlčet nebude. Stejně tak nebudou mlčet lidé na sociálních sítích a ve veřejné diskuzi. V souvislosti s tím je nesmírně důležité, abychom se jako společnost k tématu postavili civilizovaně. Je nepřípustné, abychom islám generalizovali, abychom mluvili o muslimech jako o všeobecné hrozbě. Právo na volbu náboženství je součástí svobody stejně jako právo na jeho odmítnutí. Stejně jako si vyhrazujeme právo na satirické kresby mimo hranice vkusu. Civilizované společnosti nepřísluší mluvit o jednotlivých náboženstvích jako o hrozbě. Diskuze na místě je. Ale je potřeba se jí věnovat hluboce, nenechávat se strhnout k extremistickým názorům a ideologiím. To bychom se pak motali v kruhu.