Měli bychom se naučit využívat potenciálu smartphonů

Zkuste si všímat lidí kolem sebe. Co dělají v městské dopravě, ve frontách, často i ve společnosti nebo dokonce během konverzace. Je obdivuhodné, jak velkou část populace při tom načapáte: Vytahují mobilní telefony a kontrolují je. Zbytečně. Ze zvyku. Hlídají si čas, protože vědět přesný čas každých dvaadvacet vteřin je životně důležité. Ujišťují se, že jim za oněch dvaadvacet vteřin nepřišla nová zpráva na některém z messengerů, případně že jim nevolal prezident zeměkoule.

Telefony denně vytahujeme z kapes stopadesátkrát (tedy alespoň podle rok starého průzkumu, letos to může být častěji). Nehodlám nikoho odsuzovat. Dělal jsem a občas stále dělám to samé. Přijde mi však úsměvné, že na to, jak intimní vztah s těmito zařízeními máme, o nich víme tak málo. Ba co hůře, neumíme je používat. Nemluvím o chatování, kontrolování Facebooku a focení selfíček. Ani o telefonování nebo e-mailech. Mluvím o nekomunikačních nástrojích.

K zamyšlení nad jejich využíváním mě přivedl samotný Google, respektive jeho česká pobočka. Ta na svém Google+ profilu zveřejnila nejpopulárnějšíí aplikace služby Play za rok 2014. Seznam se omezil na Top 3, to ale k drobné představě o našich zvycích stačí. Umístily se PixWords, Subway Surfers a Cut the Rope 2. Všechno hry. Top 3 ale není fér. Pojďme se vedle celoroční "statistiky" podívat na momentální. Ke třetímu prosinci jsou v seznamu deseti nejprodávanějších aplikací na českém Google Play tyto: Poweramp, Minecraft, Kingdom Rush, Modern Combat, A Better Camera, Worms, Need for Speed, DigiCalendar, PeakFinder Earth, Office Suite Pro. Přesně polovina jsou hry. Jenže: A Better Camera, PeakFinder Earth a Office Suite Pro jsou v seznamu pouze krátkodobě, jelikož se nacházejí ve výprodeji. Hry by tedy, nebýt akčních slev, obsazovaly osmdesát procent první desítky. Pojďme dále, na první padesátku. V té hry zastupují ke stejnému datu šedesát procent. Zbytek jsou téměř výhradně kalendáře nebo launchery. Nic jiného mezi nejstahovanějšími androiďáckými aplikacemi nenajdete. Opakuji, že nehodlám nikomu nic vyčítat. Ať se lidé se svými smartphony baví. Pouze se snažím nastínit situaci.

Ta je taková, že pokud v metru, v autobusu nebo třeba na poště potkáte někoho, kdo si krátí čekání smartphonem, existuje tak sedmdesátiprocentní šance, že hraje Candy Crush Ságu. V ruce drží doslova veškeré vědění lidstva a mastí při tom bonbóny. Neříkám, že by se měl biflovat Wikipedii. Stejně jako neříkám, že by se v knihkupectvích měly vykupovat encyklopedie. Každý si raději přečte Harryho Pottera než Velký atlas hub. Jde o ten ohromný nepoměr, který mezi lidmi vidíte. Na smartphonech, phabletech i tabletech maximálně sledují videa, poslouchají hudbu a hrají hry. Není žádný mezistupeň. Nestane se vám, že byste někomu koukali přes rameno a on po pěti kolech Clash of Clans přepnul do čtečky knih, zpravodajství, nebo třeba otevřel nějaký internetový časopis. Ještě horší je, že veškerý čas na smartphonu využíváme právě na úkor offlinových aktivit (čtení knih, novin atp.). Lépe se bavíme. Máme multizábavní centrum v kapse. Ale nezdá se vám, že při tom také hloupneme? Nedovedu si představit, že bych měl jako dospělý člověk - ještě k tomu před dalšími lidmi - nahánět virtuální bonbónky, střílet do vzduchu prasátka nebo kupovat digitální slepice do své pestrobarevné farmičky. Jenže přesně takových lidí denně potkávám tolik, že mi z toho jde hlava kolem.

Když už lze mžourat, jak se po pětipalcovém displeji prohánějí nějaké postavičky, proč si na něm nečíst? Nedávno jsem týden v kuse jezdil městskou hromadnou dopravou a dělal přesně to, k čemu vás nabádám na začátku textu: Všímal jsem si, co lidé se svými smartphony dělají. Buď se na ně bezpředmětně dívají, nebo si projíždějí staré smskové konverzace (to chápu asi stejně jako bonbónky), nebo hrají hry. Nikdo, bez přehánění nikdo z těch desítek lidí, které jsem kolem sebe denně pozoroval, si na telefonu nebo tabletu nečetl. Nikdo. Samozřejmě se nejedná o žádný statistický vzorek, pouze subjektivní pozorování, ale vsadím se, že máte podobné zkušenosti. Že lidé kolem vás dělají to samé. Proč, když tedy můžeme na smartphonech hrát nejmodernější FPSka, není ani v první stovce buď placených, populárních, nejstahovanějších, nebo nejlépe hodnocených aplikací něco jako Pocket, Instapaper, Amazon Kindle, Feedly, Press, nebo třeba qReader? Proč se lidé, krucinál, na svých telefonech alespoň minimálně nevěnují žurnalistice, literatuře, nebo třeba nějakým naučným aplikacím? I čtenář Extra.cz mě uráží méně než člověk zaseklý v desátém kole Angry Birds.

To, jak používáme své smartphony, vypovídá o současné kultuře více než návštěvnost kin, čtenost deníků nebo seznam nejprodávanější literatury. A není to pěkná výpověď.

Ale proč se pozastavovat pouze nad aplikacemi, které by nás měly vzdělávat nebo udržovat informované. Často se mi stává, že potkám někoho s iPhonem nebo s androiďáckou vlajkovou lodí za patnáct tisíc korun a kromě předinstalovaných aplikací na ani jednom nenajdu nic jiného. Možná další messenger, Facebook a dvě hry. Nic - Jiného. Ještě lepší je pozorovat, jak si někdo koupí tablet, aby o pár dní později přišel na to, že neví, co s ním dělat. Kdybych něco takového neviděl na vlastní oči...

Přitom stačí pár desítek minut na iTunes nebo Google Play a může se z vás stát expert na počasí, Třeba. Nebo si můžete vytvořit kooperativní kancelářské workflow, o kterém se ještě nedávno nezdálo ani ajťákům v největších firmách na světě. Cloud the shit out of it. Můžete sledovat dopravu takovým způsobem, že vedle vás bledne závistí i Zelená vlna Radiožurnálu. Během půlhodinové jízdy autobusem můžete prosvištět novinky na šedesáti serverech, aniž byste je navštívili, a co vás zaujme, si uložíte ke čtení v té frontě na obědy. Třeba.

Můžeme toho na smartphonech a tabletech dělat tolik, Ale většina naší interakce se zařízením za cenu převyšující průměrný měsíční plat končí fotkou nahranou na Instagram a instalací Plants vs. Zombies.