Návrat Blu-space. Znovu, jinak.

Vdechnout Blu-space nový život je snad těžší, než založit další projekt. Člověk musí pracovat s reputací webu, který ze dne na den bez vysvětlení skončil. Musí obsahově navázat na předchozí příspěvky, ale zároveň nabídnout něco nového. Získat si důvěru čtenářů, vysvětlit jim, proč by to s ním měli zkusit ještě jednou. Získat si čtenáře nové, a hlavně: Přežít.

Vždy, když jsem přemýšlel o důvodu, proč Blu-space přestalo šlapat, jsem se dostal ke stejné odpovědi: Nebyl čas. Ale to se člověk pouze vymlouvá, dost možná sám před sebou. Čas se dá najít na všechno. Jen se musí chtít. Spíše v tom tkví problém. V udržení elánu, nadšení, potřeby sdílet se světem zajímavé informace a denně, ať už tomu okolnosti přejí nebo ne, dávat dohromady texty, které alespoň někomu k něčemu budou. Tenhle drive je velmi snadné ztratit. Naštěstí je stejně snadné ho znovu najít.

Jak se ale vyhnout stejným chybám? Nebudu si tu pokládat filosofické otázky a už vůbec na ně nehodlám hledat odpovědi. A nebudu nic slibovat. Jen řeknu, že to Blu-space zkusí jinak. Stále se bude věnovat filmům a jejich vysoce definovaným prezentacím na plackách od Sony. Avšak přibudou i texty o filmových technologiích, o moderní technice všeobecně, o hudbě, o životním stylu ... takové páté přes deváté, dort od pejska a kočičky. Ať je ten obsah trochu pestrý, ať se mají myšlenky kam zatoulat. Můžete to brát jako Maxim bez ňader a rádoby vtipných padesátníků. Jako The Verge bez talentu a ohromného vědomostního přesahu. Jako Technet bez článků prohnaných Google Překladačem. A tak podobně. Tím nechci říct, že byste měli čekat kdovíjak monstrózní projekt. Proboha. Pořád se pohybujeme mezi mantinely blogerského světa. Tentokrát však s většími ambicemi. A snad s větší výdrží. S poučením z předchozího nezmaru.

Tak to zkusme ještě jednou.