- Štěpán Čermák
12 důvodů, proč kupovat filmy na Ultra HD Blu-ray už teď (i když nemáte potřebnou techniku)
Pokud člověk před deseti lety psal o Blu-ray jako o formátu, který mezi námi dlouho zůstane, byl vlastně v opozici. Většina médií se vezla na vlně, jež prorokovala jeho konec do roka a do dne. A kde jsme dnes. S Ultra HD Blu-rayi se to bude mít podobně. Jejich rozšíření bude ještě menší. Ve finále ukousnou spíš z prodejního koláče Blu-raye místo toho, aby ohlodávaly kůrku na straně DVD. Nic to ale nemění na faktu, že ať už vám budou některá média tvrdit cokoli, s Ultra HD Blu-ray je potřeba počítat. Má za sebou výborný start a daří se mu nad očekávání dobře. Skýtá obrovský potenciál. A lidé se o něj překvapivě hodně zajímají, za což můžeme poděkovat tlaku výrobců televizorů na přechod z Full HD do Ultra HD.
Dal jsem tedy dohromady dvanáct důvodů, proč Ultra HD Blu-ray začít kupovat už teď, i když třeba ještě nemáte odpovídající techniku k jeho přehrávání. Z části se jedná o insiderské informace, z části o návrhy pocházející čistě z osobního nadšení, z části o prognózy, co nás v následujících měsících a letech čeká, z části o tvrdá fakta.
1. Lepší už to nebude Neexistuje způsob, jak dostatečně zdůraznit důležitost tohoto bodu. Zatímco Blu-ray je díky osmibitové barevné hloubce a rozlišení 1920 x 1080 obrazových bodů schopen přiblížit se tomu, jak ten který film vypadal v kinech, Ultra HD Blu-ray poskytuje téměř 1:1 kopii s naprostým minimem kompromisů. A je jedno, jestli se bavíme o moderních blockbusterech točených na digitální kamery, nebo o desetiletí starých klasikách z 35mm filmového pásu. 66 GB až 100 GB disk je sám o sobě schopen pojmout dvakrát až třikrát větší množství dat než klasický Blu-ray, ve zprostředkování ultimátního zážitku mu však navíc pomáhá také efektivnější a přitom kvalitnější HEVC komprese. Díky tomu může jedno UHDBD pojmout film s větším rozlišením (3840 x 2160 pixelů), s větší barevnou hloubkou (10-12 bitů), s větším jasovým rozsahem (HDR-10 nebo Dolby Vision), případně s vyšší snímkovou frekvencí (HFR). Je sice škoda, že Blu-ray Disc Association nepřidala při tvorbě specifikací také lepší chroma subsampling (4:2:0), to už bychom ale příliš zabředávali do technických podrobností.
Co je důležité, Ultra HD Blu-ray už v současné podobě dokáže co do obrazových informací pojmout téměř to samé, jako digitální kopie, kterou vám promítají kina na stříbrná plátna a kterou filmaři vytvořili jako referenční soubor (master).
I když filmaři točí na digitální kamery se 4k, 5k, nebo dokonce 6k a 8k rozlišením, ve valné většině případů probíhají další postprodukční práce (střih, renderování digitálních efektů, barvení a tedy tvorba onoho masteru) pouze ve 2k (2048 x 1080). Ultra HD Blu-ray tedy co do počtu pixelů pojímá větší množství obrazových informací, než jich vlastně při produkci filmu vzniká. Přitom pracuje ve stejných barevných hloubkách a ještě k tomu přidává HDR. Řečeno zjednodušeně, Ultra HD Blu-ray je schopen pojmout dosavadní filmy v kvalitě, kterou už nebude možno trumfnout. Jednoduše proto, že v lepší kvalitě materiál neexistuje.
Pohybujeme se ve světě jedniček a nul, to samé ale platí, jestliže se bavíme o starších filmech točených na analogový 35mm pás. Pokud se do nich nějak digitálně zasahovalo (což platí prakticky o všech filmech za posledních cirka dvacet let), je vysoce pravděpodobné, že jejich master vznikl ve 2k. Jsou-li starší dvaceti let a jejich negativ se skenuje pro nový master, běžně se to dělá buď ve 2k, nebo ve 4k. K vyššímu rozlišení už se přistupuje pouze u velkoformátových pásů (65mm). Ultra HD Blu-ray tedy pojme většinu, ne-li všechny obrazové informace obsažené ve výsledném masteru prakticky jakéhokoli filmu. A díky HDR obsáhne kompletní dynamickou pružnost filmového pásu, stejně jako většinu viditelných barev. V praxi to znamená, že veškerá filmová historie posledních 100+ let je točena na takový materiál nebo takovou technikou, jejíž obrazové informace Ultra HD Blu-ray prezentuje téměř 1:1. V lepší kvalitě už to prostě nepůjde.
2. Prvních releasy mají zoufale málo kopií Vstoupit na trh s novou technologií s sebou nese určitá rizika. Není tedy divu, že první české Ultra HD Blu-ray edice vznikly v omezeném počtu kopií. Díky tomu je část titulů již nyní kompletně vyprodána. Některé obchody sice doprodávají zbytky skladových zásob. Batman v Superman, Muž z oceli, Legenda o Tarzanovi, Pacific Rim, Já, legenda, Město, Týpci a zbraně, Lego Příběh, Argo a Sebevražedný oddíl jsou však rozebrané. Distributor je nemá skladem, ba co hůře, většinu ani nehodlá dolisovat.
V případě prvních tuzemských UHDBD releasů tedy platí staré dobré "Kdo dřív příde, ten dřív mele". Pokud plánujete přechod třeba za rok-dva, protože jsou technologie zatím moc drahé, s nákupem titulů jako takových byste měli začít už teď. Některé filmy vám jinak utečou a bude těžké je sehnat.
3. Ve všech baleních je vedle UHDBD i klasický Blu-ray Když říkám, že byste měli s nákupem UHDBD začít i přes fakt, že ještě nemáte jedinou potřebnou komponentu domácího kina, je to s vědomím, že všechny Ultra HD Blu-ray edice film poskytují vedle formátu nové generace také na starším Blu-ray nosiči. To je nesmírně důležitá výhoda, kterou Blu-ray při uvedení neměl (resp. neměl ji na zdejších trzích, ve Spojených státech je BD+DVD kombo běžné i teď). Můžete tak kupovat své oblíbené filmy na Ultra HD Blu-ray s tím, že až to bude možné, užijete si je v ultimátní kvalitě. Do té doby budete v přehrávači protáčet Blu-ray placku. Jistě, nějakou tu korunu si připlatíte, ale není to tak hrozné. Filmy na UHDBD stojí mezi 750 a 800 Kč. Na Blu-ray za to samé dáte mezi 450 a 650 Kč. Svým způsobem si tedy za UHDBD připlatíte pouze 100 až 350 Kč, přičemž BD bude součástí balení. Bezesporu je to velmi zajímavá nabídka.
Sám jsem si doposud pořídil všechny tuzemské Ultra HD Blu-raye, ačkoli je zatím nemám na čem přehrát. V mém případě do rozhodovacího procesu možná mluví fakt, že jsem většinu daných titulů nevlastnil ani na BD a že chci mít připravenu knihovnu na řádné recenzentské pokrytí. Každopádně jsem přesvědčen, že je-li film dostupný na Ultra HD Blu-ray, nemá pro fanouška smysl pořizovat ho jinak než v Ultra HD Blu-ray + Blu-ray combu.
4. Na český Ultra HD Blu-ray trh vstupuje Bontonfilm Dobrá zpráva je, že titulů bude přibývat. Studia formátu i díky překvapivě velkým prodejům z prvních měsíců věří, a tak uvolňují jejich prodej i na menších trzích jako ten náš. Na tom od poloviny roku, kdy se v tuzemsku UHDBD usadilo, doposud panovaly pouze tituly od Warnerů, zastoupené distributorem Magic Box. V lednu se tahle dominance mírně rozmělní, na scénu se totiž chystá nastoupit Bontonfilm.
Předběžně můžeme počítat se Sedmi statečnými v lednu a s Infernem v únoru. Modří vědí, že se jedná o filmy studia Sony Pictures. Sice jsou oba paradoxně ze 2k masterů, jinak je ale Sony všeobecně známo jako ohromný propagátor 4k, a tak má letitou knihovnu titulů v nativním rozlišení 4096 x 2160. Pokud je tedy začne postupně uvolňovat, můžeme se těšit na přísun velice solidních UHDBD. Navíc mezi některými pod Sony ve Spojených státech vycházejícími tituly jsou i disky vybavené českou jazykovou sadou. Například Tygr a Drak, jehož 4k remaster je momentálně považován za jeden z doposud nejkrásnějších Ultra HD Blu-rayů.
Vstup Bontonfilmu na český trh znamená, že Ultra HD formát získá zastoupení u obou největších tuzemských distributorů, a že s ním tedy můžeme počítat i v budoucnu. Pro fanoušky skvělá zpráva. Osladí ji fakt, že se Bontonfilm připravuje Ultra HD Blu-ray podepřít silným marketingem. Formát to zoufale potřebuje. Osvěta je totiž ještě bídnější než v případě Blu-raye, o jehož existenci doposud mnozí potenciální zákazníci netuší.
5. Sully: Ultra HD zázrak na řece Hudson V polovině února pod štítkem Magic Boxu vyjde nejnovější drama Clinta Eastwooda Sully: Zázrak na řece Hudson. Je to výborný film a jestli jste ho nestihli v kině, rozhodně byste si ho měli pořídit domů. Ano, správně očekáváte dodatek, že na Ultra HD Blu-rayi. V tomto případě však argumenty jako "Je málo kopií" nebo "Dostanete v balení i klasický Blu-ray" zastiňuje zpráva o technické podobě přepisu.
Eastwoodova skvělá rekonstrukce nehody a následného skoro až zázračného přistání na Hudsonu totiž byla točena na Arri Alexu 65 a její modifikovanou sestřičku Arri Alexu IMAX. Obě tyhle kamery mají digitální senzor, jehož fyzická velikost je ekvivalentem klasického 65mm kinofilmu. A jak jistě víte, filmy točené na 65mm filmový pás zpravidla vypadají naprosto úchvatně. Přesně tak by měl vypadat i Sully. Obě Alexy se podívaly až do rozlišení 6.5k a následná obrazová postprodukce probíhala v poctivém 4k. Nejen to, ve 4k byly kompletovány i VFX, což ze Sullyho dělá jeden ze vzácných filmů, jejichž workflow bylo ve 4k od A do Z.
Sice je potřeba dodat, že na rozdíl od Temného rytíře nebo třeba Interstellaru nebude Sully na BD prezentován s přepínajícím se poměrem stran u těch scén, které vznikaly na IMAX kamery (tudíž by jejich poměr stran vyplnil komplet 16:9). Místo toho se bude po celou stopáž zuby nehty držet klasického 2.39:1. Ale to nic nemění na faktu, že tenhle film bude na Ultra HD Blu-ray zařazen mezi referenční disky jako Revenant nebo již zmiňovaný Tygr a Drak. Sully by mohl být diskem, který přesvědčí i bezvěrce.
6. Digitální kamery se 65mm čipem Na Sullyho je potřeba navázat dodatkem, že jak se digitální technika zlepšuje a výrobci kamer dělají mílové kroky ve vývoji čipů s velkým rozlišením a s lepší a lepší expoziční pružností, často navíc s velkými plochami jako v případě Arri Alexy 65, zákonitě se tím bude měnit podoba nejdražších blockbusterů. Logicky k lepšímu. Produkční workflow se bude pomalu přesouvat ze 2k, jež je stále standardem pro 99% filmů, do 4k, které bude Ultra HD Blu-rayům poskytovat zdrojový materiál pro po technické stránce nekompromisní prezentaci.
Filmová studia tuší, že pokud chtějí do kina nalákat diváky, musejí produkovat velkolepou show. A velkolepá show potřebuje velkolepé vizuály. Ty samozřejmě vyžadující odpovídající kvalitu záznamu. Postupný přechod Hollywoodu k 65mm čipům je díky tomu zpozorovatelný už teď - na Arri Alexu 65 se krom Sullyho točily některé sekvence ve Wonder Woman, v Revenantovi, v Deepwater Horizon, ve Snowdenovi, v chystané Mumii, nebo třeba v marvelácké Civilní válce (bitka na letišti). Jako hlavní kameru ji pak používali kameramani Star Wars: Rogue One, Války o Planetu opic, Doktora Strange, Ghost in the Shell, Assasins Creed, Kingovy Temné věže, Passengers, Thora: Ragnaroka, nebo třeba nejnovějších Transformers, kde si navíc Michael Bay pohrával s modifikovanou verzí Red Weapon Helium, jejíž čip S35 zaznamenává dokonce v 8k!
Ne všechny tyto filmy budou masterovány ve 4k. Tvorba digitálních efektů v tak vysokém rozlišení je i nadále extrémně náročná. U filmů, které na efektech stojí, by brzdila produkci, navyšovala rozpočet a komplikovala postprodukci. Hollywood ještě na plnohodnotné 4k není úplně připravený, zatím si s ním spíše pohrává. I proto je pomyslná životnost UHDBD dlouhodobá - průmysl zatím není plně schopen využívat jeho potenciálu. Ale 65mm kamery, i když ve výsledku "zkrouhnuté" 2k masterem, budou v příštích letech poskytovat tak parádní podívanou, že by prostě byla škoda neužít si ji v plné kráse.
7. HDR mastering Tento bod opět souvisí s předchozími, ale samostatnou zmínku si zaslouží. Ultra HD Blu-ray totiž není jen o rozlišení. Je také o širší barevné paletě a o větším jasovém rozsahu, kteréžto prvky jsme si zvykli sdružovat pod zkratkou HDR (High Dynamic Range). Někteří profesionálové v oboru dokonce argumentují, že HDR je důležitější než Ultra rozlišení. A kdo viděl opravdu kvalitní prezentaci HDRka na highendovém televizoru, musí souhlasit. Barevný a jasový "boost" filmům dává šmrnc. V SDR pak to samé vypadá jako chudý (a nemocný) příbuzný.
Důležité je, že obrazové informace pro využití HDRka se skrývají i ve filmech, které vznikaly dávno předtím, než se o HDR vůbec začalo mluvit. Analogový film má ohromnou expoziční pružnost a samozřejmě pojímá neskutečné množství barev. Z obojího se muselo pomyslně ukrajovat, aby se obrazové informace vešly do Rec.709. Teď - při správném masteringu - je možno tyto informace využít pro lepší barevné i jasové přechody a pro navýšení jasových špiček. HDR není zákonitě o "honění" co nejvyšších highlightů. I drobné navýšení kontrastu bez ztráty obrazových informací ale dokáže s obrázkem dělat zázraky. Právě třeba Tygr a Drak je toho důkazem.
To samé platí o digitálních kamerách. DCI mastery vznikají v deseti nebo dvanáctibitové (ale i větší) hloubce a jsou v nich tedy obsaženy veškeré potřebné informace k tomu, aby z nich vznikl HDR přepis. Samozřejmě je důležité, jak se k barevném gradingu postaví kameraman nebo barvič, ale ve valné většině případů je HDRko i při minimálním využití svého potenciálu schopno dodat filmu šmrnc.
Proč se o tom vůbec bavíme: Až se začnou objevovat filmy a seriály, které při točení a postprodukci berou HDR rovnou v potaz a třeba ho i využívají jako umělecký prostředek, bude se jednat o nový level vizuálního zážitku. Mohlo by to být brzy. David Yates se nechal slyšet, že při natáčení potterovského spin-off prequelu Fantastická zvířata a kde je najít s HDR rovnou počítali a pokoušeli se ho v postprodukci využít. Film je navíc masterován ve 4k. Na Ultra HD Blu-ray, který vyjde pod hlavičkou Warnerů a tudíž s ním můžeme docela jistě počítat i v Česku, to bude naprosto famózní podívaná. Další pak budou přibývat.
8. Oppo UDP-203 Těm, kteří se o audiovizuální techniku zajímají, není třeba kalifornskou společnost Oppo představovat. Dlouhodobě je považována za výrobce nejlepších Blu-ray přehrávačů. Na to, co předvede s Ultra HD Blu-ray, se proto těšila celá UHDBD scéna. A vypadá to, že Oppo opět nezklamalo.
O jejich prvním Ultra HD Blu-ray přehrávači Oppo UDP-203 jste si mohli na Blu-space přečíst už několik měsíců zpátky. Teď ho však Oppo Digital představilo oficiálně a je to nejen fešák, je to také poctivý dělník. V příštích letech se na něho budou recenzenti filmů i techniky obracet jako na referenční přístroj. Důvodů je hned několik.
Tím hlavním je partnerství Oppo s MediaTekem. Společný technologický vývoj dal během předchozích měsíců vzniknout jejich vlastnímu systému na čipu (SoC) s kódovým označením OP8591. Jedná se o čip specializovaný výhradně na dekódování videa. Měla by v něm být zúročena letitá spolupráce Oppo s MediaTekem, stejně jako A/V know-how kalifornských specialistů na video. A tak zatímco všechny dosavadní Ultra HD Blu-ray přehrávače jsou svým způsobem pouze modifikované počítače, Oppo UDP-203 má čip, který se specializuje výhradně na videoprocessing. Výsledkem by měl být vedle rychlejší odezvy systému především kvalitnější obrazový výstup.
Jako třešnička na dortu je pak podpora Dolby Vision. OP8591 byl certifikován v Dolbyho laboratořích a po firmware updatu někdy v prvním kvartálu roku 2017 udělá z Oppo první Ultra HD Blu-ray přehrávač s podporou Dolby Vision. To znamená, že u odpovídajícím způsobem masterovaných titulů, jejichž příchod se plánuje právě na rok 2017, bude UDP-203 schopno reprodukce dvanáctibitových barev a dynamického HDR. To je dost důležitý krok, protože Dolby Vision by mělo svým (bohužel opožděným) příchodem trochu uklidnit ten divoký západ, kterým HDR momentálně je. HDRko z dílen Dolby mapuje jasové a barevné informace dle striktních pravidel a přesně na schopnosti displejů, na kterých je materiál zobrazován. Dostaneme se k tomu níže.
V české distribuci se cena nového Oppo ustálila na čtyřiadvaceti tisících, což je ohromná suma (odpovídající DMP-UB900 od Panasonicu). Odměnou by měl být přehrávač nejen s bezkonkurenčním obrazovým výstupem a pokročilým audio processingem, ale také s výborným dílenským zpracováním, s podporou všech myslitelných obrazových i zvukových formátů, s duálním HDMI výstupem, dokonce s vlastním HDMI vstupem, se speciálně vyvinutou mechanikou a laserovou technologií, se schopností kvalitní konverze mezi HDR a SDR, s možnostmi pokročilých obrazových nastavení, a podobně. Hlavně se jedná o přístroj výrobce, jenž se osvědčil skvělou technickou podporou a pověstnou nesmrtelností svých produktů. Oppo přehrávače se řadí mezi ta vzácná spotřebitelská zařízení, jež koupíte jednou a neobměníte buď vůbec, nebo až s příchodem nových formátů. Vzhledem k tomu, že UHDBD už asi opravdu bude poslední fyzický nosič, pravděpodobnější je první varianta.
9. První UHDBD přehrávač od LG Když už jsme u těch Ultra HD Blu-ray přehrávačů, nemáte-li zrovna chuť investovat půlku rodinného rozpočtu, možná se vyplatí počkat si pár týdnů na to, co představí LG. Korejská společnost je jedním z těch propagátorů Ultra HD, kterým vývoj UHDBD přehrávače trvá podezřele dlouho. Spekuluje se proto, že by také mohl přijít s Dolby Vision podporou - už jen proto, že ji má většina jejich loňských highendových televizorů. Aktuální šuškanda počítá s tím, že LG svůj první Ultra HD Blu-ray přehrávač představí na lednovém CES. Mohl by se pohybovat v rozumné cenové relaci, případně by LG mohlo uvést dvě verze - jednu bez a jednu s Dolby Vision, z nichž by ta dražší doprovázela po kvalitním obsahu prahnoucí OLED televizory.
10. Sony a jejich první spotřebitelský OLED televizor Čímž se hladce přesouváme k Sony, které si s nejvyšší pravděpodobností začne od LG kupovat OLED panely (LG je jediný komerční výrobce OLED displejů v "televizních velikostech") a bude je prodávat ve vlastním designovém balení a hlavně s vlastním obrazovým postprocessingem. Alespoň se o tom mluví v souvislosti s novinkami, jež by japonská společnost měla představit na již zmiňovaném CES.
Zajímavé to pro nás je nejen proto, že Sony umí špičkově pracovat s obrazem (podobně jako Panasonic, který několikrát předvedl, že dokáže s displeji od LG dělat větší kouzla než LG samotné), ale také kvůli ceně - podle všeho se totiž Sony chystá srazit cenu televizorů s 55´ úhlopříčkou o necelou třetinu. Bude na to muset odpovědět celý trh. Proto by se v roce 2017 mohla značně posunout zatím extrémně vysoká cenová hranice OLEDů trochu níže - na dosah nám, obyčejným smrtelníkům s trapně nízkými rodinnými rozpočty.
Pro Sony se sice bude jednat o OLED debut ve spotřebitelské sféře, rozhodně si však s technologií rozumí. Jednak experimentální OLED panely předvádělo už několik let zpátky na všemožných výstavách a veletrzích, jednak jsou jedinými výrobci profesionálních OLED monitorů - jejich BVM-X300 je displej, na kterém se barví filmy, finišují HDR a masterují Ultra HD Blu-raye s jasovým stropem na tisíci nitů (a to téměř výhradně, jediným konkurentem je Dolby Pulsar, na kterém se masterují UHDBD s jasovým stropem na 4000 nitů, těchto monitorů je však na celém světě jen pár kusů). Pokud si Sony do spotřebitelských displejů přinese know-how ze světa těch profesionálních, mohlo by paradoxně zprostředkovat lepší obrázek než OLEDy od LG. Ještě k tomu za nižší cenu. Více ale budeme vědět po lednovém CES.
11. Dolby Vision Výše jsem ho zmínil už několikrát, proto není divu, že si Dolby Vision vysloužilo vlastní bod jako jeden z důvodů, proč si začít pořizovat Ultra HD Blu-raye. I když by se paradoxně mohlo objevit i mezi důvody, proč si ještě nějaký ten pátek počkat. HDR je ve světě televizorů tématem číslo jedna přibližně rok, možná o něco déle. V Dolby na něm však pracují už několik let a jejich funkce elektro optického převodu světla se stala základním stavebním kamenem jak pro HDR-10, tak pro HLG. Přesto Dolby Vision vstupuje na trh velmi pomalu. Nejdříve v televizorech od LG (a postupně dalších výrobců), poté v obsahu na VoD službách jako VUDU nebo Netflix, nyní v Ultra HD Blu-ray přehrávačích a během roku 2017 také na prvních UHDBD.
Už jsem to nakousl. Dolby Vision vedle větší barevné hloubky řeší také pro HDR nesmírně důležitý tone mapping. Abychom pochopili, co to znamená v praxi, je nutno vrátit se na začátek - k masterům. Ultra HD Blu-raye se ve většině případů masterují na tisíc nitů. Některé dokonce na čtyři tisíce nitů. Co se ale stane, když součástí jasové informace není dodatek, jak ona data zpracovat v případě, že televizor usvítí pouze šest set nitů? Výrobci to řeší jednoduše. Prostě ony jasové špičky ořežou podle vlastních pravidel. A tak zatímco se na UHDBD například ve scéně s polooblačnou oblohou objevují mraky, skrz které svítí slunce, a na disku se jejich jas pohybuje kolem tisíce nitů, televizor utáhne pouze obsah do svých stropních šesti set nitů. Všechny ostatní informace - zbývajících čtyři sta nitů, které by měly svítit vyšším jasem, tedy namapuje na svou špičku. To znamená, že se ztratí všechny detaily a místo vykreslených odstínů mraků se v obrazu objeví jednolitá bílá plocha. Proto když mluvím o HDR-10, zmiňuji divoký západ - mapování jasových informací si dělá každý podle svého, a tak se k divákům prakticky nemá jak dostat taková verze videa, jakou viděli tvůrci při masterování. Tedy minimálně do toho okamžiku, kdy se začnou objevovat první televizory s jasem kolem tisíce nitů (Samsung i Sony už je prodává).
Chce-li však výrobce televizoru certifikaci od Dolby Vision, jeho obvody jsou zkontrolovány přímo v Dolbyho laboratořích, kde dochází ke kontrole podmínek a pravidel, jež televizor aplikuje při mapování informací na své obvody. Dolby lpí na to, aby byl dodržen umělecký záměr. Takže i když váš televizor usvítí "pouze" sedm set nitů a Ultra HD Blu-ray bude masterovaný na čtyři tisíce, jakmile bude řetězec certifikovaný štítkem Dolby Vision, zůstanou zachovány veškeré obrazové informace. Pouze se jejich zobrazení přizpůsobí schopnostem displeje, který si při zobrazování upraví EOTF křivku.
Dolby Vision má oproti HDR-10 ještě jednu výhodu: Dynamická metadata. Zatímco HDR-10 má konstantní jasový rozsah aplikovaný na celý soubor, tudíž může docházet k tomu, že jasové špičky ovlivňují druhou stranu spektra (a třeba tak degradují černou), Dolby Vision ho přizpůsobuje scénu od scény (nebo dokonce políčko od políčka). Jasně, do jisté míry tu pouze opakuji, co už bylo řečeno ve článku "Vše o Ultra HD". Je však důležité si tyto informace připomenout. Dolby Vision vnáší řád do světa, ve kterém je jeho absence nepřijatelná. A k tomu všemu operuje ve dvanáctibitové hloubce. Až tedy bude cesta obsahu zaštítěna kompletně technologiemi od Dolby, nejen že budete mít jistotu dodržení uměleckého záměru. Navíc se ještě o další příčku posune kvalita prezentace. Sice se bude jednat o prémiové technologie i obsah a Dolby Vision se nikdy nestane všudypřítomným standardem jako HDR-10 nebo časem HLG. Ale to do jisté míry není na škodu.
12. Power DVD 16 Cyberlink, jediný výrobce komerčního softwaru se schopností legálně přehrávat Blu-raye na počítačích, uvedl v poslední verzi svého Power DVD podporu HEVC a s ní související možnost sledování Ultra HD Blu-ray disků. Power DVD 16 Ultra sice není zrovna levné (momentálně vyjde ve sváteční akci na necelých šedesát euro). Pro mnohé je však playback přes HTPC přijatelnější než používání klasického stand-alone přehrávače. Ultra HD Blu-raye by měly být schopny načíst všechny nejnovější PC mechaniky, a ačkoli opět platí, že potřebujete velmi drahý hardware, abyste UHDBD na PC přehráli a odpovídajícím způsobem jeho obsah také zobrazili, další existující alternativa, jak se k UHD obsahu legálně dostat, je jen potvrzením, že bychom měli s formátem počítat.
Nejdůležitější bod se nezměnil a dlouho měnit nebude. Adopce na Ultra HD je velmi drahá sranda. Tak to ale bývá se všemi novými technologiemi. Jestli něco hraje ve prospěch Ultra HD Blu-rayů, pak je to fakt, že mají poměrně jasně vymezenou pozici na trhu s domácí zábavou: Momentálně se jedná o high-endovou technologii. Zatímco Blu-ray se vždy snažil nahradit DVDčka, Ultra HD Blu-ray se bude s nejvyšší pravděpodobností profilovat jako nadstandard Blu-raye, nikoli jeho neúspěšná náhrada. Studia a distributoři tak mohou snižovat ekonomická očekávání.
UHDBD budou zlatým standardem videofilů, o tom není sporu. Vždyť Blu-raye co do audiovizuální kvality doposud žádná jiná alternativa krom jejich nástupců nepředčila. S Ultra HD Blu-rayi to nějaký ten pátek bude stejně. Vezme-li pak člověk v potaz všechny výše zmíněné body, opravdu není důvod, proč je nezačít kupovat už teď. Minimálně kvůli future-proofingu vlastních investic.
Ale nebojte, nevidím svět pouze v růžových odstínech. Proto je v plánu podobně sestavený seznam důvodů, proč se do nákupu Ultra HD Blu-rayů nepouštět. Ani těch není málo. Pro filmové nadšence a pro fanoušky domácího kina je každopádně Ultra HD Blu-ray do jisté míry povinností. Těm největším to říkat nemusím. Už totiž do Ultra HD vlaku naskočili.
