Batman vs. Superman je v rozšířeném sestřihu podstatně lepší, ale problémů se nezbavil

Že bude Batman v Superman v rozšířeném sestřihu lepší, se dalo čekat přinejmenším ze dvou důvodů. Zaprvé jsou v prodloužených edicích lepší všechny Snyderovy tak vyšlé filmy (Watchmen, Sucker Punch). Zadruhé všeobecně platí, že filmaři mají v alternativních verzích volnější ruku, tudíž nemusejí omezovat svůj umělecký záměr, protože je nesvazuje rating ani délka (filmová studia své nejdražší blockbustery chtějí co nejpřístupnější, aby vydělala i na teenagerech, a co nejkratší, protože pak za jeden den stihnou více projekcí). Přitom ačkoli bylo první setkání ikonických superhrdinů už v kinech dlouhé, místy působilo zmateně a uspěchaně, právě jako by některé dějové linky nedokončovalo a jiné rozvádělo nedostatečně. Takže pokud se ptáte, zda je lepší pustit si souboj komiksových titánů v původním nebo v novém sestřihu, odpověď zní jasně, zvolte ten rozšířený. Nepočítejte však, že by Batman v Superman díky třiceti minutám nových záběrů a scén vyřešil své největší problémy. Pokud se vám film nelíbil v kinech, nebude se vám líbit ani na Blu-ray. Pokud jste se Snyderovou vizí byli spokojeni, spokojeni budete i s její alternativní podobou. Což je trochu alibisticky formulovaná informace, takže než se dostaneme k samotným problémům BvS, pojďme si krátce projít hlavní body, v nichž spočívá přínos nového sestřihu. Jen podotýkám, že rozebírání doplňujících scén logicky povede ke spoilerům.

Už od úvodních sekvencí směřuje Snyder ke větší srozumitelnosti. Pravděpodobně nejdůležitější je v tomto ohledu scéna v Africe. Ostatně odráží se od ní zápletka celého filmu, proto bylo ze strany filmařů a producentů krátkozraké zkracovat právě tady. Zatímco v kinosestřihu téměř nedávalo smysl, kdo tu proč je, co tu dělá, kdo do koho proč střílí, a následně bylo jen velmi špatně čitelné, jaký konkrétně má svět problém s tím, že se na scéně objevil Superman, v rozšířeném sestřihu všechny takové nedostatky Snyder srozumitelně objasňuje. Scéna je delší. Připlete se do ní několik nových hráčů a hlavně je v ní hned od začátku jasné, že celý konflikt byl pouze Luthorem naplánované divadlo, jež uvádí do běhu veškeré události, jako je později mediální vlna zpochybňování Supermanových úmyslů, vyšetřování kongresu ve věci Muže z oceli a Loisino pátrání. Je s podivem, že na podlaze střižny skončily právě záběry, které vše tak dobře vysvětlují.

V tomto ohledu rozšířený sestřih pokračuje i dále. Film se v něm více věnuje jedné z přeživších afrického masakru a odhaluje její napojení na Luthora. Lois během pátrání veškeré nitky pospojuje za diváka, což z ní dělá jednak lepší reportérku, jednak zajímavější postavu. Při jejím vyšetřování se dozvíme několik klíčových detailů o africkém masakru a washingtonském atentátu, jejichž osvětlení vrhá ostřejší světlo na Luthora. Lois navíc není jediná, kdo dělá svou práci. Vlastnímu vyšetřování se věnuje i Clark Kent. Vydává se do Gothamu, aby rozluštil Batmanovy praktiky "označování" zločinců, které ve vězeních vedou k jejich vraždám. Jedná se sice o vedlejší zápletku, ale platí o ní to samé, jako o vyšetřování Lois: Vrhá další světlo na Luthorův plán, jak proti sobě Supermana a Batmana poštvat. Kent je totiž veden k domnění, že Batman je nejen gothamským strážcem, což by bylo v pořádku, ale také soudcem a nepřímo i katem, což v pořádku rozhodně není. Proto při prvním setkání superhrdinů (po automobilové honičce) dávají Supermanova slova smysl - chce, aby Batman pověsil svůj kostým na hřebíček, protože jednoduše nekoná dobro. Je to pomyslný kolík, který rozklíží ideologie obou hrdinů a opět platí: Je ohromná škoda, že tento příběhový motiv v kinosestřihu nezůstal, respektive je potlačen až k nečitelnosti.

Jako by to nestačilo a snad na důkaz toho, jak značně byl ve splétání dějových linií kinosestřih nesrozumitelný, z Loisina vyšetřování se dozvídáme, že Muž z oceli výbuch ve Washingtonu odhalit nemohl, protože byla výbušnina skryta za olověnými pláty. Možná drobný dodatek, ale z hlediska Luthorova plánu skvělý způsob, jak Supermana vykolejit a dát mu důvod pochybovat o sobě samém.

Rozšířený sestřih přidává i na spoustě dalších míst. Klade větší důraz na vztahy mezi hlavními hrdiny (Clark a Lois ve vaně, Clarkův noční telefonát matce). Ještě více se zaměřuje na roli médií v diskuzi o Supermanovi (včetně pěkného camea Jona Stewarta). Samozřejmě přidává několik (mili)sekund akce (Batmanova záchrana Marthy je trochu brutálnější a rozhodně jí to neškodí, o pár ran pěstí je delší i konfrontace Batmana se Supermanem, ale o nic zásadního). Sem tam přibude nějaká věta nebo záběr navíc.

Půl hodiny není málo ani na tak dlouhý film, co si budeme povídat. Nicméně žádné z přidaných scén nejsou tak zásadní, jako ty, které dávají váhu Luthorovu plánu a tím zacelují spousty vypravěčských mezer kinosestřihu. Ono v něm to, jak Luthor vše zinscenoval, bylo mnohokrát naznačeno. Jenže svou nedoslovností Snyder ponechal spoustu místa pro spekulace, zda měl děj dobře promyšlený. Zdálo se, že do sebe některé scény nezapadají z hlediska motivace hlavních postav, tudíž nedával smysl ani jejich vliv na zápletku.

Rozšířený sestřih v tomto ohledu nesmírně pomáhá, nicméně neřeší několik dalších velkých problémů Úsvitu spravedlnosti. Občas se tu pro dobro ukotvení postavy v ději nebo posunu příběhu dějí skoro až pitomosti, kterým by se přitom dalo snadno vyhnout, pokud by scenáristé udělali drobné změny. Například s dospělým Brucem Waynem se seznamujeme ve flashbacku, v němž Superman bojuje se Zodem, likvidují při tom Metropolis a ohrožují Wayneovy zaměstnance v jedné z budov přilehlých přímo k bojišti. Je to chytrý způsob, jak adresovat, co mnozí (dovoluji si podotknout, že krátkozrace) považovali za nedostatek Muže z oceli, a sice že megalomanská destrukce a smrt tisíců nevinných nevedla k žádným zjevným důsledkům. Filmaři téměř doslovně adresují, že k důsledkům rozhodně vedla, akorát se na ně musíme podívat z úhlu pohledu jiné postavy. Potud v pořádku.

Ale už to, že Wayne pospíchá ke kancelářím, kde zaměstnanci doslova čekají, až jim šéf přikáže evakuaci, zatímco jim pod okny padají budovy, je přesnou ukázkou scenáristických nedostatků BvS - těžko budete považovat smrt za dramatickou, když na ni postava zjevně čekala jen proto, aby scenáristům dovolila probudit Batmanovu zášť vůči Supermanovi. Přitom stačila drobná změna: Evakuace mohla dávno probíhat, ani Wayne, ani jeho podřízený by to prostě jen nestihli. Byla by to minimální odchylka, ale dávala by smysl. Problém takového drobného vypravěčského nedostatku je, že působí jako laciná scenáristická klička, která degraduje veškeré další motivy, jimž dává vzniknout. To je mimochodem popis problémů BvS v kostce.

Samozřejmě se dostávám k vysmívanému momentu jménem "Martha". Snyder se snažil najít neexistující spojení mezi Temným rytířem a Mužem z oceli, jež by vedlo k ukončení konfliktu. Zapomněl však, že nejde o ono spojení, jako spíš o jeho podstatu. A její vysvětlení by chtělo několik příběhových nuancí. Snyder napříč filmem několikrát naznačuje, že Bruce Wayne má se Supermanem dva zásadní problémy: Jedná se o sílu, nad kterou neexistuje kontrola, a jde o stvoření, ne o člověka. Waynea možná ke konfliktu zprvu vede to první, postupně ale převládne to druhé, což ostatně Batman několikrát zmíní během bitvy: Superman není z naší planety. "Uvědom si, diváku, že ho nepovažuji za člověka, proto za chvíli budu tak v šoku, když zjistím, že má matku a tudíž zjevně ctí nějaké lidské hodnoty". Takhle nějak to Snyder zamýšlel. Hodlal Batmana rozhodit faktem, že Superman vlastně člověk je, dokonce člověk, který se momentálně strachuje o člena rodiny. Jenže nakonec na tak zajímavý motiv doslova našrouboval ono spojení "Martha v Martha", které ještě doslovně zdůraznil krátkým flashbackem ke smrti Wayneovy matky. Je to něco, co nefunguje z několika scénu podrývajících důvodů: Proč Kent zmiňuje svou matku křestním jménem, je nepochopitelné. Proč by měla zmínka jednoho jména, i když ho má Wayne asociované s tak traumatizující událostí, Batmana vést pomalu ke zhroucení, jakbysmet.

Pokud je divák pozorný, naznačené hlubší motivy si domyslí. Není je potřeba rozvádět, ale je nutné s nimi pracovat. Na dopadu scény se každopádně nic nezmění: Celý závěr bitky je vyumělkovaný, a to do takové míry, že by si i malé děcko vymyslelo lepší. Přitom platí to samé jako v úvodu filmu. Stačila by drobná změna. Batman mohl na Supermana zaútočit, místo aby na něho čekal, a nevědomky mu tak bránit v probíhající záchraně Marthy. Ke konfrontaci by ho vedla děsivost potenciálu nadpozemské síly prosté lidských hodnot, jako jsou morálka, etický kodex, nebo - hádáte správně - láska. Což jsou ostatně motivy, které se Snyder snaží naznačit, ale moc mu to nejde. Závěr by pak mohl být podobný, ale Kent by jednoduše řval "Mami" místo absurdního "Martha". Wayne by si uvědomil protivníkův lidský rozměr a slabé spojení v podobě křestního jména by vůbec nemuselo padnout. Celá superhrdinská bitka by z hlediska motivací dávala smysl. V té podobě, v jaké nám ji servíruje Snyder, ho bohužel nedává. Podobně našroubovaně mimochodem působí i spousta dalších sekvencí v čele s představovačkou Justice League.

Z části z toho můžeme vinit hloupou kličku v podobě shodných křestních jmen, z části za to ale může také vypravěčská nedoslovnost - podobně, jako tomu v kinosestřihu platilo u Luthorova plánu. Rozšířená verze dokazuje, že Snyder měl veškeré motivace a machinace na pozadí promyšlené, jen je vynechal a spoléhal se na to, že si je divák domyslí. Občas si ale divák bohužel může domyslet i spoustu jiných prvků, které Úsvitu spravedlnosti ubližují.

Změny, které by ze špatných filmů udělaly lepší, by se daly diskutovat u každého fláku. U BvS je zmiňuji proto, abych poukázal, jak blízko měl Snyderův tým k udeření hřebíčku na hlavičku. Batman v Superman pracuje se správnými motivy, jako postupné odloučení lidstva od Supermana jako spasitele a přechod k vizi Muže z oceli jako hrozby. I Luthorovy motivace mi na rozdíl od většiny recenzentů a diváků přijdou naprosto srozumitelné a logické - podobně jako Batman pracuje se strachem z moci, která se tyčí nad tou jeho. Jen operuje v "trochu" psychopatickém módu. Rozkol mezi Temným rytířem a Mužem z oceli je téměř hmatatelný, ale člověk si při jeho domýšlení prostě musí doplňovat až příliš mnoho děr. A je pak na ochotě diváka, jestli si je doplní úvahami, které se dají v rámci příběhu předpokládat, nebo nad Snyderem prostě zanevře a označí jeho vizi za nedomyšlenou. Superhrdinský konflikt míří tématicky až příliš vysoko a Snyderův tým tu není schopen korigovat nečekané turbulence. A jestli nás - ano, přijde obligátní srovnání s konkurencí - něco naučil Marvel, tak je to stará dobrá pravda, že konflikty hrdinů je ideální řešit mezi čtyřma očima, tedy tak osobně, jak jen to jde. Problém BvS je krom všech výše i níže zmíněných v tom, že proti sobě hrdiny staví až v okamžik, kdy má dojít k fyzické konfrontaci. Je to taková tlučba bez předehry a Úsvit spravedlnosti, ačkoli rozšířený sestřih tento neduh alespoň částečně napravuje, tím trpí.

Škoda. Batman v Superman měl ohromný potenciál a i když ho Snyder z velké části naplňuje, prostě to není ono. Co se mu musí nechat a co víme už z dob Třístovky (ale vlastně i Úsvitu mrtvých), Snyder je mistrem akce. Megalomanskou destrukci i neuvěřitelně kinetické souboje koordinuje s naprostým přehledem a energicky. Pod jeho dohledem se komiksové legendy konečně dožívají "řezničiny" adekvátní jejich původu, ne jen unylých tlučeb, z nichž by bylo zjevné, že filmařská omezení potlačují schopnosti superhrdinů. V tomto ohledu se Snyderovi, i když úplně jiným způsobem, rovnají pouze bratři Russoové. Superman i Wonder Woman využívají svého "bitevního potenciálu" naplno. Stejně jako Batman, jenž sice bojuje v podstatně menším měřítku, ale jeho rváčské schopnosti obuté do Affleckovy obdivuhodné muskulatury a batmanského brnění působí díky Snyderovi doslova "nabušeně". Troufnu si říct, že zajímavější bojový styl zatím žádný superhrdina bez superschopností (např. Iron Man) nepředvedl.

Stejně jako v Muži z oceli, i tady Superman v každé scéně připomíná svou nadlidskou sílu, jejíž vyobrazení si Snyder užívá doslova ikonickými výjevy, odkazujícími k náboženským motivům. Pod jeho dohledem je každý záběr se Supermanem hoden kostelní fresky. Snyder vizuálně nejdramatičtější scény z komiksových sešitů probouzí k filmovému životu jako nikdo jiný. Každý takový obraz je mistrovským dílem, ačkoli do vážnosti často promlouvá občas možná i přehnaná stylizace.

Nicméně BvS má i spoustu dalších problémů a ačkoli Snyder příběh i postavy koordinuje na tak velký film s obdivuhodnou ladností a elánem, vzbuzuje mezi filmovými a komiksovými fanoušky tolik debat, že by jejich seznam zabral celou další recenzi. Namátkou bych mohl zmínit problém generického uberzáporáka Doomsdaye, který sice do finále přinese patřičnou zkázu, ale je na příběh našroubovaný podobně uměle jako "zlom Martha", tudíž míjí veškeré osobní roviny konfliktů. Nebo Jesseho Eisenberga, jehož Lex Luthor je i ve srovnání se všemi předchozími inkarnacemi tak přestřelený, že je občas těžké se na něho dívat. Svým způsobem jeho přehnaná šílenost zapadá do šablony "šílený plán = šílený záporák", ale Eisenberg až příliš často překračuje pomyslnou hranici snesitelnosti.

Mohl bych pokračovat: Proč se z Perryho Whitea najednou stal takový nesympatický hajzl? Proč Wonder Woman potřebovala ukrást kopii digitální fotografie a co ve filmu vůbec dělala? Proč je do filmu tak neorganicky "vlepena" Justice League? Proč je většina strachů hlavních hrdinů vyobrazena tak doslovně ve snech? A vůbec, co jsou sny, co vize a co skutečnost (jako například u varování od Flashe, které muselo být matoucí i pro látky znalé fanoušky). Proč vlastně Batman pronásledoval dodávku s kryptonitem, když věděl odkud kam míří? Zrovna tady je odpověď jasná: Protože je to další nepromyšlený způsob, jak posunout konflikt superhrdinů o něco dále, čímž se vracíme zpátky k tomu, že za všemi dobrými nápady scénáře stojí špatné cesty k nim. Mohl bych pokračovat přes spoustu položek a o každé z nich by se dalo doaleluja polemizovat, což se ostatně na internetu děje dnes a denně.

Za sebe text uzavřu tím, že jsem BvS viděl čtyřikrát. Dvakrát v IMAXu, jednou v Blu-ray ripu, abych si předepsal několik bodů k rozšířenému sestřihu, a naposled na tuzemském Blu-rayi. Nadšení střídaly rozpaky, nicméně nakonec jsem se naučil mít film rád. Ne tak jako Muže z oceli, protože toho byste snadno našli v mých Top 10. Ale dost. Stejně jako tam mě baví Cavillův Superman, protože jsem v něm schopen zpozorovat hromadu vnitřních bojů. Pro Supermana je náš svět stále nesrozumitelný a baví mě, že za každým jeho dobrým činem Snyder vztyčí otazník a místo odměny se hrdinovi dostane dalšího utrpení.

Baví mě obsazení, protože chemii mezi postavami Snyder zvládá často i bez dialogů. Baví mě famózní hudební motivy, ať už je to ten Supermanův, který byl skvělý už v Muži z oceli, Batmanův, Lutherův ("rozhárané piáno" ho doplňuje vskutku trefně), nebo Wonder Woman, jejíž doprovod má říz jak Mad Maxův soundtrack (ostatně stojí za ním stejný člověk). Baví mě akce. I když je přestylizovaná, využívá naplno potenciál svých hrdinů, což prostě o jiných žánrovkách neplatí. Dokonce mě baví i ta jednotvárná destrukce, protože si uvědomuji, že k soubojům takových titánů patří. A hlavně mě baví Snyderova ikonografie. Nikdo se ještě k Supermanovi nepostavil s takovým důrazem na obrazotvornost a postava tím dostává správně komiksový a nadlidský rozměr. Batman jakbysmet. Snyder je fanoušek a i přes všechna špatná rozhodnutí, která v BvS udělal, se to na jeho filmu pozitivně podepisuje.

Úsvit spravedlnosti v Česku a na Slovensku vychází v tolika edicích, že z toho jde člověku hlava kolem: Na Blu-ray se dá koupit jednodiskový kinosestřih, ve dvoudiskovém balení kinosestřih plus prodloužená verze, to samé také ve 3D, digibook, futurepack, steelbook ... člověk si vybere. Dnes se samozřejmě budeme věnovat dvoudiskovce s prodlouženou i kinoverzí.

Ještě se sluší podotknout, že Batman v Superman vychází jako čtvrtý titul také na Ultra HD Blu-ray. Jelikož se na rozdíl od předchozích tří jedná o film přímo ze 4k masteru, rozhodně stojí za hřích. V balení je film na UHDBD (prodloužený sestřih) i na BD (kinosestřih plus bonusy).

Co do kvality prezentace má výhodu rozšířený sestřih, protože ho na disku neutlačují bonusy a tudíž může mít o něco vyšší datový tok. Ale rozdíly mezi oběma sestřihy mi bez přímého srovnání přišly téměř nezpozorovatelné. Každopádně jak zmiňuji u UHDBD, film pochází ze 4k masteru a i když ten je slepencem různých zdrojů s různými rozlišeními (16mm, 35mm a 65mm, digitální záznam ve 3.4k, několik IMAX sekvencí), na výsledný produkt je radost pohledět. Film už z podstaty Snyderovy stylizace nenabízí kdovíjaké množství detailů, ale z každého záběru je znát, že má přepis schopnost definovat veškeré objekty s obdivuhodnou přesností a jemností, a to jak u živých herců, tak u CGI. Obraz navíc pokrývá patina starého dobrého filmového zrna, která připomíná, že i přes megalomanský digifest Snyderovy obrazy stojí na analogovém záznamu. Zrno je definováno přesně, bez šumu a bez toho, že by degradovalo přepis.

Rozdíly mezi zdrojovými materiály člověk občas pozná. Především, když dojde na scény točené na IMAX kamery, kdy se změní charakteristika stínokresby, kontrast, trochu i barvy a téměř zmizí zrno. Rozdíly mezi IMAXem, 35mm a digitálem jsou občas zjevné, občas nikoli, každopádně si jich všimne pouze dobře trénované oko, které ví, kde hledat. Takže se rozhodně není třeba bát, že by skoky v kresbě ovlivňovaly divácký zážitek. Například u Nolana jsou rozdíly mezi IMAXem a 35mm mnohem citelnější, a to i beze změn poměru stran.

Když už jsme u nich, BvS bohužel IMAX sekvence nepřiznává, tudíž v nich nepřepíná do "fullscreenu", jako tomu je právě u nolanovek. A to ani na BD, ani na UHDBD, kterému by to při 4k masteru sakra slušelo.

Každopádně přepis pracuje se všemi prvky obrazu na výbornou. Možná to nebude jeden z těch disků, po kterých budete sahat jako po referenčních, obrazová stylizace mu prostě brání "se vytahovat". Ale rozhodně se dá zařadit mezi to nejlepší, co se letos na trhu objevilo. Kvalitní master dává vyniknout detailům v obličejích i texturám na kostýmech. Dynamický rozsah nepřipouští přepaly a naopak umí krásně hutnou černou. Občas se stíny sice chovají trochu jednotvárně, ale to je dáno analogovým zdrojem. Většinou je černá skvělá a hlavně jsou v ní krásně definovány všechny důležité objekty. Blučko nepřipouští šum ani žádné kompresní artefakty. Skvěle pracuje i s barvami. Ty jsou značně desaturované a Snyderova paleta se občas blíží černobílé, v kombinaci se silným kontrastem ale to, co z barev zůstalo a naopak bylo přesaturováno, tvoří krásně tridimenzionální obrazy, které pulsují životem.

Neméně působivá je zvuková stopa. Na všech discích je původní znění v Dolby Atmos a ačkoli jsem slyšel pouze jeho šestikanálové jádro, zvukový mix mě dobře bavil. I při těch nejdynamičtějších scénách je perfektně kontrolováno množství signálu, které putuje do subwooferu a nikdy se mi nestalo, že by mix neefektivně duněl. Perfektní definici nízkých tónů doprovázejí technicky precizní dialogy a krásně barevný soundtrack. Snyder se moc nespoléhá na klasické ruchy, nicméně jakmile dojde na zkoušku surroundů, dává si hodně záležet, aby jim dal zabrat. Hodně mě bavily přesuny objektů přes posluchačovu pozici z předního do zadního plánu, kdy i v šestikanálu vznikala iluze trojrozměrného prostoru. Film takové triky nikdy nenadužívá, ale když už na ně dojde, člověku se rozšíří úsměv od ucha k uchu. Tohle je další bezchybná stopa.

Bonusová nadílka se nachází pouze na Blu-rayi s kinosestřihem, všechny ostatní placky jsou jí prosté. A ačkoli člověka zaměstná na dvě hodiny a občas poskytne mnoho pohledů do zákulisí, nečekejte žádné zázraky. Fanoušci budou zklamaní. Zvlášť s přihlédnutím k bonusům u Snyderových ostatních filmů.

Problém je, že dobrá polovina materiálů působí dojmem promo spotů, které se více než filmu a jeho tvorbě věnují všemu kolem, hlavně Justice League. Je sice fajn, že máme šanci prohlédnout si zběžnou historii postav jako Wonder Woman, Flash, Aquaman a Cyborg a poslechnout si nadšení filmařů, kteří některé z postav přivedou na stříbrná plátna v sólovkách. Ale s Úsvitem spravedlnosti to nemá nic společného, ačkoli název napovídá něčemu jinému.

Dostaneme pohled na tvorbu kostýmů, vznik nové Batcave, vysvětlení konfliktu obou superhrdinů i Luthorova komplotu (což by film neměl potřebovat), zbytečný rozbor fyzikálních sil, které Superman generuje při boji s Batmanem ... nic z toho ale není zajímavé (o pětiminutovce o ohrožených netopýrech ani nemluvě). Jediným materiálem, který mezi bonusy vyčnívá, je téměř půlhodinový (a vyčerpávající i zábavný) pohled na vznik dalšího Batmobilu. To je ale málo. Komplexního pohledu na natáčení jsme se nedočkali, většina zdejších bonusů působí jako proma na sérii jiných filmů.